středa 21. června 2017

guess


asi je čas na deníček, asi je čas dát to celý tak nějak dohromady, vzhledem k tomu, že jsem zas sama a dělám docela blbosti a abych nemusela řešit sama se sebou jestli vážně dělám blbosti, tak dělám ještě větší, takže je asi vážně na čase něco napsat a trošku si tim srovnat vlastní myšlenky.
asi měsíc zpátky jsem po dalším rozchodu, zase v květnu, protože mě se takovýhle věci dějou rok od roku před létem. dva dny jsem si probrečela, pak se nakopala do prdele a řekla si, že nemá cenu držet teda něco, co je na hovno, začala jsem chlastat hrozný šílenosti a bavit se s blbečkama, pak s jednim z nich trávit o trochu víc času a nakonec končí u mě v posteli druhej den za sebou, sedíme na posteli a z něj se stává takovej malej architekt když staví zajímavosti na displej mýho telefonu. za ty dva dny jsme se prošnupali do jakýhosi ráje, dvě noci s Karlem a víš, že seš dobrá, že si můžeš dělat co chceš, jak chceš a nemusíš z toho mít špatný svědomí... jenže pak ti odpoledne volá kamarádka, že jí volal tvůj bejvalej a chce se s tebou sejít, jenom se to bojí napsat, a že zněl hrozně.
vodkejveš to, protože ti přijde fér se s nim sejít, ale stejně jedeš vo půl hodiny pozdě kvůli tomu předchozímu blbečkovi, kterýmu znova roztahuješ nohy. aspoň na pár minut. ("prostě jsem z tebe úplně hotovej")

no a tak jsem za nim jela, celá nesvá z toho, co se bude dít, a nakonec oprávněně. myslela jsem, že mě to zlomí, když se mi rozbrečel a nasadil takový to klasický, že ho to mrzí, že už nebude čurák a že jsem pro něj výjimečná a já tam jen seděla a furt dokola opakovala, že už to znova nechci, protože nechci, ale zároveň se necejtim dobře když vidim jak kvůli mně trpí někdo, s kým jsem ještě měsíc zpátky trávila téměř každej den. a upřímně teď nevím, co mám dělat, když mu nechci ubližovat ještě víc, přijde mi rozumnější se nevídat a nenechávat ho v naději, jenže když ti pak o pár hodin později volá, i přes ten telefon slyšíš jak se chvěje a tvrdí, že si chce jen popovídat... bolí to, ale vim, že znova už to nechci a tak se chovám jako píča. bolí to, dívat se do těch obřích modrejch očí, jak jsou opuchlý a rozmazanýma slzama, bolí to, vidět jak se dívá, když znova kroutíš hlavou protože nechceš další past, bolí to, ale jsem rozhodnutá to přejít. a vlastně to asi i přecházim docela úspěšně, když nejsem smutná kvůli sobě, ale reálně vážně jen kvůli němu, kvůli tomu, že úplně přesně vim jak se cejtí. jak teď bude následující měsíce pokaždý někde sedět a tvářit se, jakože dobrý, ale pak pokaždý když přijde domů, obklopí ho akorát sebelítost, představa toho jak to bylo všechno skvělý a svíravě těžkej pocit toho, že s nikym jinym už to takový nebude. jenže bude, přijdou lepší, hezčí, další, s kterýma bude mít tentokrát společnýho víc, než dobrej sex a debilní humor. pro mě je to jen jeden z dalších, jakkoli hnusně to může znít, ale prostě je to tak. já se oklepala, dělám teď píčoviny, bavim se a dokonce mi to celý ani nepřijde jako kompenzace, ani mi nepřijde, že bych měla potřebu ty píčoviny dělat kvůli němu. jediný, co bych si přála je to, aby byl dobrej, aby byl dobrej tak jako já, aby se bavil a za další měsíc si třeba můžem sednout na kafe a budem si vyprávět...

ve čtvrtek jsme se zas s kámoškou vyhecovaly a šly na brigádu do kabaretu (jo, je to striptýz a bordel) jako hostesky a bylo to super. člověk se zadarmo vožere, v hezkejch šatičkách pokecá s týpkama a zatančí si s holkama a ještě za to dostane zaplaceno, aniž by se musel svléct, nechat na sebe šahat anebo dělat cokoli, co nechce, takže jsem vlastně docela ready na další párty a na další cash, i když si teda nedokážu představit, že jsou holky který tohle dělaj pravidelně. na druhou stranu, jsou zas i holky který tohle dělaj pravidelně a navíc zadarmo, takže nejspíš neni co řesiť, i já v sobě mám tenhle kousek štětky kterej občas potřebuje ven.

no, takže se vlastně asi nic nezměnilo, takže jsem vlastně furt ta stejná malá holka, která jenom jde tam, kam potřebuje a za tu cestu si nabije tolikrát, že už jí´ to snad ani nevadí. ptala jsem se jednoho z těch blbečků s kterým se těd vídáme o něco víc než je zdrávo, jestli si myslí že jsem alkoholik. nemyslí. prej jsem jenom životem znuděná kurvička a o tom to asi celý je, baví mě žit svůj život do extrému, baví mě, že nikdy nevim jak to dopadne a jak to skončí, i když musim uznat že se úplně nevyplácí nechávat zajít do extrému zrovna školu, protože zas musim řešit absenci a slibovat, že se tentokrát vážně budu snažit...

v pátek jsme taky jeli s blbečkama na votvírák, kde jsem si řekla že nechci rušit čtyřměsíční detox od drog, ale Karel zadarmo je Karel zadarmo, nakonec jsme téměř celou noc seděli v pěti lidech zavřený v autě, řešili hovna, šňupali koks a kouřili cigára, protože se nikomu z nás nechtělo do tý nechutný zimy. byla jsem na festivalu po pěti letech a užila jsem si to, ale představa toho že bychom tam místo do soboty zůstali do neděle mě děsila na plný čáře, já jsem totiž zodpovědnej a příležitostnej feťák a třídenní párty bych nejspíš nedala, nebo teda jo, ale nechtělo se mi přijet v neděli večer v píči na byt a v pondělí pak řešit další povinnosti.

a když jsme u těch povinností, včera jsme se s kamarádkou jely koupat, někdy před devátou jsem stála na andělu a říkala si, že na chvíli pokecám s elfem a pojedu domů, ale pak je najednou půlnoc, já v sobě pár ciderů, koluje kapitán morgan a když za mnou elf běží s pocukrovanym displejem telefonu, bez váhání si ten zbytek slíznu a pak jen vidim jak kluci kradou nepříjemnejm němcům sud piva a ve čtyři ráno končí ten elfí blbeček zas u mě v posteli a hlavně mezi mýma nohama, a já nevim, já dopíči nevim jestli to chci a nebo ne, protože je to vlastně hezký, vlastně je to fakt skvělý, ale dokážu si dost živě představit jak to celý dopadne, jak zas jeden vztah vyměnim za druhej a po půl roce si uvědomim, že si jenom kompenzuju píčovoviny za poslední čtyři roky. ale kamarádka mi ho chválej, řikaj, že to cení a já mám radost už jen z toho, že távim čas s někým, koho maj ostatní rádi... dokonce kluci přišli na to, že jedna ze zkomolenin mýho vlastního jména zní jako nějaká droga, třeba jako nějakej speed z amsterodamu a tak furt slýchám pořád dokola, že tenhle elfí blbeček je mnou docela předávkovanej a v tom svym triku guess mě nenapadá nic jinýho, než furt dokola říkat hádej...

a je to hezký, ale co já teď s tim? zítra odlétám na tejdenní dovolenou, farma, zvířata, sardinky a moře, tak bych si měla dát detox vod všeho a hlavně od lidí.

jak tohle dopadne?

3 komentáře:

  1. takový to jak jsem od února 40x otevřela tvůj blog a furt nic a najednou po 41x je tu novej článek, asi si na tebe otevřu víno. rozchody sou na píču, pořád řikám že lepší je kopačky dostat než dávat, ten humus v čem se předtim i pak plácáš je prostě.., humus, no. doufám, že sis užila farmu a sardinky!

    OdpovědětVymazat
  2. jakože udělat si někde fejk profil (nebo prostě druhej profil)? radši bych tohle něž přes maily (jsem zvyklá že ty by měli bejt dlouhý, a radši bych s tebou ty píčoviny řešila tak, že si budeme vyměňovat věty, a ne celý "emaily" :D) jsem pro, ale kde se zaregistrova?

    OdpovědětVymazat
  3. Chachacha, životem znuděná kurvička, to nemohl prohlásit žádný blbeček. :D

    OdpovědětVymazat