alice se dala na pití

milý deníčku, začala jsem chlastat první ligu a spát s klukem, kterej je pravděpodobně další bipolár. docela mě to s nim baví, i když ten sex neni úplně to, co bych chtěla, ale je to takový hezký, mít někoho vedle sebe, já totiž neumím být sama. od neděle do úterý jsem se s ním válela v posteli, vypili jsme napůl flašku vodky a já se propila do střízlivosti, uvařila jsem dva parádní obědy a pak dostala snídani do postele, ale furt jsem si říkala, že je to vlastně vtipný, že vidim, že dělám píčovinu. říká mi, že mám nožičky k nakousnutí a že jsem hot, já se pokaždý usměju, ale asi to nechci. občas mu přepne a začne mluvit z cesty, už se to učím ignorovat, ale je to strašidelný. oba píšeme a když jsem přišla k němu, na posteli ležela moje vlastní knížka a vedle ní sešit s nějakou jeho povídkou. rozluštila jsem z toho škrabopisu, že je to celý o nás dvou, o sexu, o zvířatech. musela jsem se nad tím pousmát a konstatovat, že mi to něco připomíná. hladí mě a škrábe skrze moje křivky a občas si mě přitáhne, jako kdybych mu patřila a asi vůbec netuší, jak moc absurdní mi to přijde, jak myslim na to, že se mi za chvíli vrátí stará láska a já už si teď dokážu představit, jak to dopadne.

vyzvedává mě po práci, s tím, že pojedem ještě do centra, jestli někoho nepotkáme. potkali jsme zrzavýho kamaráda s dalším klukem, říkám si, že je pěknej a nakonec se vyhecujeme a jdeme pro flašku zelený. zetko pro zetko, moje jméno totiž taky začíná na zet. sedáme si na náplavku, po cestě dokonce na parepetu leželi dva panáky, a jestli tohle neni pokynutí od boha k tomu se opít, tak už nevim. zelená zmizela do deseti minut, tak se vydáváme pro další, ale nakonec končíme v hospodě na pivko a fotbálek. elfí bipolár sedí na gauči, kouká do telefonu a nevypadá to, že by se bavil, přisuzuju to ale trávě, přesně proto už třetím rokem nepálim. nakonec se posouváme dál, na další flašku, na ípák. před hospodou ještě zrzavej kamarád bere flašku, neni totiž pravda, že zrzci kradou duše, my krademe flašky. bipolára to naštvalo, můj bussines to sice není, ale za vidinou večerních hrátek ho dobíhám a přesvědčuju, ať to neřeší. něco zamumlá, vytrhne se mi a na karláku pádí do píči. už trochu opojená vílím alkoholem pro chudý se tomu usměju a s ostatníma nastupuju do dvacet dvojky, směr nuselský schody. po cestě dopijem ten zbytek absolutky, po který se možná předchozím majitelům bude stýskat a u vietnamců bereme další. přicházíme za novýma lidma, vzájemně se představujem, abychom to hned v zápětí mohli zapomenout. kluci maj další tři vodky, mizí ale rychle. se zrzavým řešíme krátce bipolára, ani jeden totiž netušíme, co se stalo. pak mi přichází můj vysokej dvoumetrovej kamarád a mezitím se zas objevuje bipolár. moc se nekamarádí, tak to neřešim, piju a povídám si s vysokým, trochu mi totiž promlouvá do duše a stěžuje si, že na něj seru kvůli svejm vztahům, rádoby vztahům a sexu. možná trochu jo, ale vnímám to jinak. poslední vodky už je jen půlka, takže část kluků běží pro další, a vysokej mě zatim prosí, jestli u mě nemůže spát, protože to má blíž do práce. odmítám to, stále s vidinou sexu s bipolárem. mezitim dopijem další vodku, potkáváme někoho dalšího s becherovkou a když je mi nabídnutá, statečně si loknu. nakonec odcházím dolů po nuselskejch schodech se zrzavým a s bipolárem, ten ale se sluchátky jde po druhý straně ulice. začínám litovat, vysokej měl totiž asi pravdu, že na něj občas seru. ještě zapadáne do casina, sedim u elektronický rulety, bipolár zas někam zmizel, aniž by cokoli řekl a na smsky nereaguje. nevyhrála jsem nic, a říkám si, že je asi čas jít spát, jen se ptám zrzavýho, jestli na něj mám čekat. byl upřímnej; "jestli se mnou chceš spát, tak počkej, jestli ne, běž." tak se teda zvedám a odcházim, k baráku to mám jenom kolem bloku. a před nim stojí bipolár, neřekne skoro nic, tak jen odemknu. vzklouzne za mnou, tváří se nasraně, a ulehne do postele přesně tak, jak předtím stál. ani já se nesvlíkám, ponožky si nech kurvo, bipolár nereaguje a tak usínám. o pár chvil později ještě reaguju na esemesku od kamaráda, kterej mi píše, že je hrozně sjetej, že jsem fajn kamarádka a že mě má rád. 

ráno se probudim v 7, bipolár je pořád v kómatu a tak znova usínám, jen jsem si stihla sundat nadkolenky. když se finálně probouzim, už i on trochu reaguje... "už jsi dobrej?" "jasně." a pak rozespale do telefonu tátovi odpovídá, že se mu ozve později. beze slova, bez doteku, bez pohledu jen ležíme, když se najednou prudce zvedne, nahází si pár věcí do botahu a sbírá se k odchodu. ptám se ho, co jako dělá; "musim pryč," odpoví mi a už jen slyšim jak práskly dveře. posadila jsem se na posteli a upřímně mě to rozesmálo.

ani jsem neměla chuť to řešit, tak jsem se oblíkla a jela za kamarádkou do práce na cigáro, s tim, že pak s již zmíněným sjetým kamarádem půjdem na oběd a večer do letního kina. po obědě jsme chvíli chodili centrem, než si sedli na zahrádku na pivo. po prvím pivu se zmínil, že by chtěl tetování a za půl hodiny už jsme seděli u kamaráda na žižkově ve studiu. po opíchání jehlou jsme ještě koupili flašku jaegra a vydali se i s tatérem do další hospody. hospoda na vinohradech nás zklamala, ale po jednom telefonu jsme měli plány jasný, všechny cesty totiž vedou na scénu. flaška po cestě zmizela, ve fivuze jsme proto koupili další flašku, pak přišli další lidi, další známý, další flašky. asi v pět jsme přijeli tágem ke kamarádovi domů, kde jsem si půjčila na spaní triko mýho ex, kterej tady teď bydlí. přišlo mi to trochu úsměvný, půlka těch věcí tam byla jeho a mně tak dobře známá. měla jsem z bytu zakázáno kamkoli cpát fotky, vzhledem k předešlejm událostem by si totiž můj ex mohl myslet, že mu prcám kamaráda, naštěstí ale prcám někoho úplně jinýho a to je snad jedno.

druhej den mi začal psát tatér, že se nudí a posílat mi takový zajímavý fotky z postele, s tim, ať se stavim, asi ho totiž nebaví píchat jen jehlou. kdybych nebyla líná a střízlivá, snad bych i přijela, ale nějak to nevyšlo. s kamarádem jsme ještě šli na oběd a já pak jela domů. bipolár se ozval, ptal se mě co mám za nový tetování a teď sedíme v kupé vlaku, leží o mně opřenej a batůžek má narvanej amfetaminama a skérem. jedeme ke kamarádce a jejímu klukovi na barák, hotový double rande, úsměvný. 

jedna kamarádka mi říkala, že jediný řešení jak se z toho vymotat, je ošukat někoho jinýho. takže dávná láska, o který už jsem tu už určitě musela někdy psát, nebo tatér? nebo oba? život je sranda.

a musim uznat, že vyspat se s někym jinym mi prospělo. ale abych nepředbíhala, vezmu to po pořadě, jak už to v deníčku chodí...

s bipolárem jsme vlakem cestovali ve čtvrtek, v pátek jsem se ale viděla s tou dávnou láskou. vypili jsme každej flašku vína, abychom se vymotali z temch trapnejch dialogů a nakonec jsme skončili ve vagónu, kde jsem vyexovala během pěti minut tři vodky s redbullem. v kombinaci s flaškou vína mi to asi úplně nesedlo, takže po nějakým neidentifikovatelným časovým úseku a pivu jsem skončila venku na národce před obrubníkem, dostala jsem ze sebe nějaký ty tekutiny a nejsem si moc jistá, co se dělo v mezičase, ale kolem pátý ráno jsme s dávnou láskou přijeli ke mně domů. padly nějaký polibky, a i přes to, že to jinak bylo hrozně fajn, tohle mi přišlo vážně trapný.

v sobotu jsem odjela na týden do Janských lázní, kde jsem úspěšně celých šest dní abstinovala a říkala si, že se mi stýská po bipolárovi. když jsem pak v pátek přijela do Prahy a na celej víkend skončika u něj doma, zjistila jsem, že mě to vlastně nějak nebaví, že to ani za ten sex nestojí, a snažila si najít nějaký jiný plány.

 v pondělí jsem šla kamaráda doprovodit na tetování, nakonec ale i na mým předloktí skončil anděl z in utero. už ve studiu jsme načali nějaký pivka, v riegráčích jsme se zasekli na flašce ginu a pak jeli ještě na scénu, za nějakým relativně náhodným klukem, kterýho jsem někdy o víkendu někde potkala. už v tu chvíli se mi líbil, takže když ve čtyři ráno zmínil, že se mu nechce domů, měla jsem jasno. moje kamarádka měla pravdu, když říkala, že jediný způsob jak se dostat z toho podivnýhi koloběhu je vyspat se s někým jiným. jako bonus k fakt skvělýmu sexu jsme si i ráno vážně příjemně pokecali, bipolár mi ale teď přijde jako největší idiot. zmínila jsem se o tom další kamarádce, s tím, že je stejně lepší vysrat se na to teď a s prosbou o gratulaci, ale prý mi nebude gratulovat k namotávce. takže jsem nejspíš oficiálně lamačka klučičích srdíček, jen si stejně myslím, že po všech těch vztazích si přece můžu užívat, dokud to jde. horší na tom je, že po jednom dni bez sexu už zas přemýšlím, s kým by to za to stálo, když je mi trapný se ozývat blonďákovi z pondělka. takhle to zní, jako bych byla nějaká ultimátní štětka, ale pravda je asi někde trochu jinde. a abych byla trošku feministka, vás neštve, že když se holka s někým vyspí, je hned za kurvičku, ale kluk za frajera?

teď jedu zas z flašek a všelijakejch pofidérních kaleb domů, s tim, že si  poslední dvě hodiny píšu s blonďákem z pondělka nějaký srandy, ale jedinej můj cíl je vlastně sex. shánim někoho, komu budu moct kdykoli napsat "sex?" a on odpoví jen jo, bez zbytečnejch hrotů, intrik a výčitek... jen je na hovno, že tohle většinou úplně nefunguje. musim uznat, že je to někdy valžně těžký bejt sama, když nechci ošukat každýho idiota, kterej má péro. takže, kdo mě zachrání?