to jsem se zas chytila do zábavný pasti, asi jsem se ocitla někde kde jsem opravdu nechtěla, ale na druhou stranu mi to dělá natolik dobře, že to teda nechám bejt a pak budeme brečet oba
ublížim ti a to hrozně jednoduchym a předvídatelnym způsobem, já se po těch dvou letech totiž do vztahu neženu, i když je mi příjemný že se o mě někdo stará, zajímá, chytne mě za ruku a strčí hlavu mezi nohy, ale tim to teda pro mě asi končí, kámoši, ne?
já jsem si totiž uvědomila, že všichni kluci se kterýma jsem kdy byla v nějakym vztahu byli takový maličkatý chudinky, chudáčci co se málem polámali když foukal vítr, z devadesáti procent uzavřený do sebe a já se svym komplexem všechno zjistim jsem vždycky přišla, začala se zajímat, rejpat a tahat z nich všechny ty nitky jejich osobnosti, ale každej to takhle asi nemá, každý mu to dobře nedělá a mně vlastně taky ne, protože já jsem taky chudinka a taky se lámu pokaždý když fouká vítr a vedle sebe chci mít někoho, kdo bude schopnej říct mi co se děje, kam pujdem, co budem dělat a nebude se bát lidí, protože já už nemůžu bejt s někym kdo se za každou cenu snaží izolovat od všeho neznámýho, protože já chci v noci i přes den chodit městem a s každym pražákem si potykat
you said you goin' hard, but nobody feels the same
jak se řiká že čas všechno spraví, tak je to podle mě jedna z nejpravdivějších věcí, ale v tomhletom mym případě to nějak neplatí, po prvních dvou tejdnech kdy jsem nejedla, nebyla schopná nic a zhubla málem deset kilo jsem se nějak probrala, přepla a řekla si že to jako teda nemá cenu a až do teď jsem byla v pohodě, spokojená, ale zas je to nějaký blbý, nebrečim ale chce se mi, zdá se mi o vás dvou a několikrát do tejdne potkávám lidi co se na tebe ptaj, co si mě s tebou spojujou, furt dokola, dokola, dokola a dokola a já se bojim chodit na místa kde je možný že potkám kohokoli z vás, je mi z toho zas nějak zle a jsem paranoidní, objevuješ se na různejch sociálních sítích i když já jsem tě pro svůj dobrej pocit smazala, ale stejně tam skáčou věci který číst nechci, nechci aby mě to zajímalo a proto se nezajímám, tak vo co ti zas kurva jde, že na sebe pokaždý upozorníš, že mi posíláš screenshoty a ve dvě ráno lajkuješ věci který jsou vo tobě, nevtírej se, protože mně je pak zle.
já jsem tady ta ukřivděná, uražená a podvedená
Se mnou bys mohla poznávat i černochy! Bral bych tě do neznáma. Měla bys aktivní život, joj. Zkus mě **
OdpovědětVymazatNikdy se tak úplně někoho nezbavíš... hlavně když teda chceš, to pak o něm každej mluví.. a všechno to na tebe skáče.
OdpovědětVymazatČas zahojí bolest, ale ty vzpomínky sou prostě pořád vtěsněný hluboko v mý hlavě. Snažíš se zapomenout, ale vždycky přijde někdo, kdo si i po tom roce myslí, že ste pořád spolu. A pak se ti zas z ničeho nic ozve a pár dní ho ignoruješ a posíláš do temnejch míst, ale pak ti začne zas chybět a kolotoč se roztáčí znova. Co když k sobě dva lidi skutečně patřej a jen si musej projít těma největšíma sračkama, aby jim to došlo?
OdpovědětVymazatale jo. čas něco dělá. a když ne čas, tak alkohol. a tak.
OdpovědětVymazat