čtvrtek 4. února 2016

divno divno divno, já se snad nedokážu nikdy s ničim spokojit, asi přece jenom budeš malá sobecká sviňka, co, kámo?

mám se fajn, prostě fajn; nic co by mi chybělo, ale nic, co by bylo skvělý i přes to, že se mám dobře

(umělec potřebuje trpět, nekecej že to jsou kecy)

byla jsem vod čtvrtka do soboty v HK a zas se mi potvrzuje, že co neni Praha, je prostě vesnice a nic mezitim prostě neexistuje, všude jen diskotéky a většina lidí tak divně zaseklá v těch maloměstslejch představách, ale i tak to bylo fajn, prodala jsem tři knihy a tak nějak jako celkově tu mám jakejsi lokální fame, v podstatě každej aspoň tušil kdo jsem

kolem třetí ráno zatimco terč mojí návštěvy zrovna někoho překecával ať s náma jde do Noxu, jsem se člověka co seděl  vedle mě vyptávala na něco, o čem jsem byla vždycky přesvědčená a tudíž mě odpověd "no, nemá tady moc dobrou pověst" vůbec nepřekvapila

a paradoxně je mi to stejně jedno jako na začátku, o mně v Praze vyvolený lidi ze scény (ahahahha) vykládaj takový věci, že i mě samotnou překvapuje, jak je to kurva mohlo napadnout

děje se toho teď dost ale zároveň nic, tak nevim, píšu přerývavě po cestě v tramvaji a metru, kdyzm si zrovna vzpomenu zme bych mohla otevřít poznámky a dál už nic, protože já fakt prostě nevim...

jsem třetí den doma, potim se v přetopený tramvaji po cestě za doktorkou, i když jsem v pohodě, jen jsme s mámou nějak nebyly schopný vstát, což mě přivádí k tomu, vo čem mluvim už celou věčnost a to naučit se mít nějakej řád, přestat mít takový ty základní věci tolik v píči a trošku se sebrat, bejt kool

(všimli jste si že celej předešlej odstavec je jedna věta?)

knížka mi teď sype docela dost, takže furt kafíčka, cigárka, pivka, obídky a píčoviny a mít peníze je něco fakt kurva skvělýho, tak se snažim aspon nějakym způsobem s tim všim hospodařit, ale vždycky mě vod toho odradí to, že teď nemám zapotřebí to nějak řesit, že si chci užívat, trošku myslet na sebe, yolo

už potřebuju léto, sluníčko a vodu, posledních pár týdnu jsem ze všeho strašně moc unavená, usínám v devět a budim se stejně mrtvá jako když jsem šla spát, na obličeji víc puberty než kdykoli předtim a já furt nevim čim to je, přijde mi že tak nějak upadám, už zas moc dlouho dusim sebe samotnou, nějak se neumim uvolnit, chodit pomalu, zastavte někdo ten koloběch, protože mě už nejak nebere tohle přežívání od víkendu k víkendu

celkově sebou zas začínám bejt znechucená když se dozvídám co se o mně vykládá, že kurva vim jak moc řídký vlasy mám a jak moc nahovno je že vod třinácti vypadám jak na párnu, že nepřibírám, že strávíš určitou dobu připravovaním se abys aspoň na ples vypadala dobře a stejně ti někdo pod každou fotku vecpe deset narážek na drogy, tak vole jděte dopíči, jsem z toho unavená, unavená z toho že nikdo nemůže tvůj život nechat bejt na pokoji

a já se pak chovám stejně, jako stejná svině, že pokaždý vo každym řeknu pár křivejch slov, ale přijde mi to tak nějak spravedlivý když vidim jak zacházek s tim co jsem jim byla ochotná dát, tak pak pro mě prostě seš píča i když jsem možná jenom horší zakomplexovaná kunda, ale tohle všechno mě asi znova a znova staví na nohy, když vidim že mě někdo má rád, že jsem svůj okruh lidí zúžila na pár lidí který stejně nic neví, protože já radši vo všem mlčim a pokaždý když jsem na pokraji jakýhosi vnitřního zhroucení kdy ze mě něco vypadne jsem pak akorát nasraná, že vo sobě něco řikám

držet hubu je pro mě sice zasraně těžký, ale asi jsem tak spokojenější


3 komentáře:

  1. A to já Hradec miluju :) Jinak ten poslední odstavec bych si měla nechat vytetovat na xicht, abych si pokaždý, když se vidim v zrcadle, vzpomněla, jaký jsou lidi svině a že jim nemám důvěřovat

    OdpovědětVymazat
  2. Nebul.
    A uvedim si, ze jsi zasrane uzasna, tak na ty curaky kolem proste ser. Clovek by rek-, ze sis za tech pet let uz musela zvyknout.

    Happy B-day.

    OdpovědětVymazat
  3. Hlavně že se daří, spokojenost je klíčem k vyrovnanosti, nebo tak nějak. :D

    OdpovědětVymazat