úterý 17. listopadu 2015

sky's black

sedim sama po tmě na balkóně v mezipatře svýho baráku a poslouchám candy painted coffins, ponořená v myšlenkách který neumím popsat, zas se topim v nějakym pocitu vlastní zbytečnosti, zas se topim v tom, že já nic a voni všechno, ať už v jakymkoli smyslu, zas se topim

dokuřuju cigáro a zbejvaj dvě, na zemi leží prázdný krabičky, flaška vod vína, plechovka oliv a sýr, jakejsi záblesk vzpomínky na včerejší noc, škoda že neni léto

s těma drogama už nevim, je to prdel, furt mám potřebu to nějakym způsobem obhajovat i když si nepřijdu provinile, jen to čtení je už divný, to psaní je divný, celý je to divný a nad hlavou se mi vznáší nějakej prapodivnej termín, nevlastní mámě nezvedám telefon a v lednu má bejt křest sbírky, ale stejně je to snůška sraček, je mi z toho na nic

jen mě přestali bavit lidi a jejich blbý kecy, nezajímá mě to, ale stejne brečim doma do peřiny že neni s kym co podniknout, holka kterou považuju za skvělou kamarádku někdy před rokem sváděla mýho kluka a mně je z toho na nic, i když už nemám potřebu cokoli komukoli vyčítat tak se rejpu ve sračkách, sbírám nějaký pochybný kousky skládačky a akorát se sama dostávám do bodu kdy už to nejde dál, kdy už snad nemůžu bejt víc paranoidní i přes to vsěchno že je všechno skvělejší než kdy dřív, je to trochu jiný, takový upřímnější, takový že už nemusim veškerej čas trávit na zídce pod tvym barákem a já jsem za to vděčnější než si vůbec můžeš myslet, než jsem ti vůbec řekla, protože to jsou stejně všechno zbytečnosti který nemá cenu tahat ven

jen mě mrzí že nejsem schopná nic víc než se flákat, než se furt všemožnym způsobem snažit zabít čas, i přesto že jsem se sebou poslední dobou v určitym rámci možností spokojená, něco tomu furt chybí, jako bych to furt nebyla úplná já, občas se přistihnu jak říkám něco jen kvůli něčemu, ale vlastně je to lepší, vlastně mi před určitejma lidma vyhovuje tahle maska sebevědomý arogantní čubky která  má všechno v prdeli přesně tak, jako spíš ne, jen to nemám komu povědět

the sky's black right now, i still haven't figure my life out

4 komentáře:

  1. Ale stejně potřebuješ někoho, komu to co všem ostatním nemůžeš říct, povíš.

    (Zas budu otravovat, ale kdo jsem tedy?)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty seš stejně moje druhý já v jinym těle. Arogantní čubka, která ve volnym čase přemejšlí, nesnáší lidi, ale tolik nechce bejt sama.

    OdpovědětVymazat
  3. Škoda, že není léto. Škoda, že se život neděje jindy.

    OdpovědětVymazat
  4. ''jen mě přestali bavit lidi a jejich blbý kecy, nezajímá mě to, ale stejne brečim doma do peřiny že neni s kym co podniknout''

    ''jen mě mrzí že nejsem schopná nic víc než se flákat''

    Mluvíš mi z duše

    OdpovědětVymazat