fall

možná je to jenom počasim, možná je to jenom nadcházející zimou, možná je to jenom protože jsou věci ve svý podstatě zase stejný, možná jsem jenom ještě větší píča než jsem byla

s novou třídou si rozumim, vlastně je to i prdel, srandičky, kluci mě milujou a holky se se mnou nebaví, ale na tom vůbec nezáleží, mám kapsy plný vtípků a narážek, máma mi řiká že jsem koketa

konečně jsem se naučila nesvěřovat se každýmu se všim, konečně si dokážu hlídat co řikám komu, dokážu to všechno spolknout a neříct vám ani hovno, konečně se pohybuju ve společnosti která o mně vlastně neví nic, dostala jsem se do bodu kdy vim co a jak, můžete mi ležet u nohou

dlouho jsem s nikym nemluvila o něčem co by mě přišlo důležitý a když už se odhodlám a začnu mluvit aspoň o psaní, aspoň o něčem co mě baví, za co mě lidi cení, co mi jde, tak zpětná reakce je pro mě vždycky nedostatečná, tady vám pěkný přívlastky asi nepomůžou

začnu si účtovat prachy za psaní esejí, básniček a povídek, jednou z toho určitě bude šilenej bussines, ale co z toho, co dál, zase jsem nějaká zaseklá, vyplá, v kurvě

většinu času ve škole trávim somrováním jídla, pití a cigár, chválim lidem jejich hadry s interpretama, na chodbách potkávám několik eminemů za den, nirvánu cenim, tusy people all around me píčo, hlavně že si dělám ze všeho prdel ale furt je mi to k hovnu

z prdele chodíme se spolužákama na podvečerní procházky tagovat koše a jednou to bude metro ahahah, to jo

snažim se doma kreslit a dávat dohromady věci na sbírku, ale nějak mi klesá ego z toho jak mám málo věcí, jak se to všechno někam rozplynulo, ztratilo a zapomnělo, nevim, dávám s kamarádkama kafíčka ale už ani nemam chuť cokoli jim říkat, když radši řešej skéro a svoje tlustý partnery, je mi z toho smutno

mluv