středa 13. května 2015

všechno je špatně, já jsem špatná, ale už nemám sílu se měnit, už nedovedu bejt taková jaká bych chtěla, jako jsem byla, jako jsem

je mi ze sebe špatně, nejsem schopná ničeho, koukám se ti do očí a snažim se ti dát pusu, ale akorát posouváš svůj kšilt dál do obličeje

oblíkám si podvazky a na malej moment si připadalm tak krásná, tak dokonalá, zdálo se mi o tom jak tě svádim, ale když přijde na věc na kterou nepřijde, nepřišlo už asi měsíc, nejsem schopná ničeho, je mi do pláče, tak se usmívám, je mi hezky, nepotřebuju nic ale pláču zatímco mi do klína proudí horkej proud vody, pláču uprostřed hodin a pláču jen tak, všechno je strašně krásný ale já se sebou nejsem spokojená, nenávidim se

zachraň mě

2 komentáře:

  1. Přesně tak. Malá, prázdná, zlomená. Nic.
    Bude to zas někdy jako dřív?

    OdpovědětVymazat
  2. Dobře bude, ale nevím, jestli se toho dožiju

    OdpovědětVymazat