je mi ze sebe špatně, nejsem schopná ničeho, koukám se ti do očí a snažim se ti dát pusu, ale akorát posouváš svůj kšilt dál do obličeje
oblíkám si podvazky a na malej moment si připadalm tak krásná, tak dokonalá, zdálo se mi o tom jak tě svádim, ale když přijde na věc na kterou nepřijde, nepřišlo už asi měsíc, nejsem schopná ničeho, je mi do pláče, tak se usmívám, je mi hezky, nepotřebuju nic ale pláču zatímco mi do klína proudí horkej proud vody, pláču uprostřed hodin a pláču jen tak, všechno je strašně krásný ale já se sebou nejsem spokojená, nenávidim se
zachraň mě
Přesně tak. Malá, prázdná, zlomená. Nic.
OdpovědětVymazatBude to zas někdy jako dřív?
Dobře bude, ale nevím, jestli se toho dožiju
OdpovědětVymazat