cetla jsem si po sobe predchozi clanek a nejsem schopna pochopit, co jsem obcas schopna vyplodit, zvracim pocity ktery by byly jakoby prevzaty, jako kdyby nebyly z moji hlavy
mluvim o konci, o ukonceni urcityho zivotniho obdobi, o konci svyho zivota, ale ja sama nevim co tim myslim, protoze to neni nic urcityho, nic realnyho, posledni dobou je vsechno tak krasny ze to nejsem schopna prijmout
Ale kočko, vždyť píšeš o tom,jak je všecko krásný, seš na druhym konci barikády, pode mnou se propadá jíl a Slunce už tu nevyjde..
OdpovědětVymazat