středa 8. dubna 2015

pět pyzd

tvůj kluk mi šahá na prsa, vagíno, ležíme v postelí, čí ruka čí noha čí píča, nesejde na tom, nevim kde kdo je, nějak ti vole nestojí péro, co je, co se dějě, nešahej na mě, nemluv na mě, miluj mě, dotýkej se mě a roztrhaný triko s velrybama se válí na zemi, taky se válím na zemi, docela často, přijel kámoš z Německa, nežárli vole, týpek má dv ametry a co jako, recituju, furt recituju, miluju to, moje nahý fotky lítaj po netu, jak se to kurva stalo, všichni jste čuráci, nevim kdo je kdo, nad halvou mi visí mráčky a pobyt v diagnostickým ústavu, to se stává, vo nic nejde, usměj se, stejně mě nejvíc sere odproštění se od internetu, to je můj život, tohle celý, písmenka ty debile

nachcaná píšu svýmu ex, kámo, musíme zajít na pivko a pak vo tejden později potkám kamarádku, musíme jít na pivko, něco vo tobě řikal, že ho mrzí jak se to rozpadlo, cože, vždyť už to jsou snad dva roky, vždyť já mám jiný starosti a jiný lásky, přestaň vole, aspoň že se sám neozvýá, vždyť já ho nechci vidět
nachcaná šukám se svým ex, střízlivá šukám se svým ex, ale je to na hovno, já jsem na hovno, nuda a sebevědomí zase v píči, roztrhaný na kousky, lidi mě nenávidí ("proč nejsi zase taková, jakou jsme tě všichni znali?") já nenávidim lidi, nenávidim vás všechny a nejvíc sebe, vůbec nesejde na tom, že jsem skvělá, vždyť je to celý lež, lež za lží, nežárli, nebreč, furt to nechápeš do píči

přenes se, měj v píči, čtu na tumblru ty citáty vo lásce a životě, ale takhle to nefunguje, vypni se, dělej, proč mi dáváš pusu na rozloučenou když mě nechceš? chce se mi chcát, uprostřed hodiny brečim na chodbě ("ty bílá svině, jsi k hovnu") a vokolo sebe mám jenom lidi, který nechci, všichni byste se za mě měli stydět, hele, tvoje poezie je akorát tak dekadentní, seru ti na roztomilý řečičky a komplimenty, to nikdo přece nechce, jenže každej z nás chce něco jinýho.
sorry holka, ale akorát ses změnila, nenech se utlačovat, nenech se trápit... ale vždyť to jste vy kdo mě trápíte, vždyť to jsem já kdo mě trápí, neumim bejt jako vy, ale takovouhle mě nikdo nechce, nikdo mě nechce ani takovou, jakou bych já bejt mohla, všichni mě chcete zpátky co, ale pokaždý dostanu jenom výsměch
neptej se, když tě to nezajímá

miluju se, jsem skvělá, nohy a prdel a kozy, možná se trochu hrbim, možná jsem hysterická a debilní, ale to přece každej z nás, nevim co se se mnou stalo, vždyť já nevim kdo jsem, co vůbec chci a co ne, tak si radši naleju další sklenku moetu, do píči!, chlastat za patnácet, ale já stejně sedim v koutě a brečim

"jaký to je, mít najednou celej svůj život ve svejch rukou?"
"strašný"

celej život před sebou, ale přítomnost neexistuje, vždyť já jsem furt zaseklá na tom samym místě, nic se nehne, neni kam a já nejsem schopná cokoli s tim udělat, protože jsem akorát chudinka, sáms to řikal a já tomu věřim, chci se odprostit od vás všech, nenávidim vás za to, že vás miluju


téměř před rokem jsem seděla na nějakym autorskym čtení, úžasný, řikala jsem si, že musí bejt krásný přestat psát básničky do šuplíku a začít to nějak propagovat ven, začít dělat to, co bych fakt kurva chtěla a o pár měsíců později stojim před padesáti lidma, klepu se a vybleju jim pár těch svejch veršů, lidi mi tleskaj, chodí za mnou, že jsem dobrá a já se rozplývám, dávám si panáka zelený, jsem radostí bez sebe, ale druhej den jsem stejně tak mimo jako před tim, pro celý svoje okolí naprosto zbytečná, ty lidi mi za to nestojej, ale já se nedokážu odprostit, nedokážu to celý poslat do píči, nechci s tebou mluvit, když se mi pokaždý zasměješ do ksichtu

tak pojdťe číst, ať se cejtim chtěná, protože jedinej člově kterej se vo mně zajímá je ta tlustá blondýna který se všichni smějem

2 komentáře:

  1. nejsem tlustá blondýna, sorry, ale do Prahy určitě dorazim, protože tohle prostě musim zažít s tebou.
    nedokážu napsat nic víc skvělýho, myslim si taky, že mi savo sežralo bříška prstů

    OdpovědětVymazat
  2. ty dvě věty o životu ve svých rukou bych si nechala vytetovat. do dlaní.

    a proč sem ty básničky nesázíš jednu za druhou?

    OdpovědětVymazat