středa 28. ledna 2015

řvu na benga jestli nechtěj párno, přitel se usmíva, všichni mlčej, vždyť to nikoho nezajímá. sedim na zastávce, je mi zima, potřebuju psát, jak dlouho se k tomu už přemlouvám? nastupuju do autobusu, zahazuju cigáro, lidi na mě špatně koukaj, popatahuju jak na fetu, tyvole, nemáte někdo kapesník?

jdu za nim do koupelny, vytahuje čistič na podlahu a když mu odpovídám co to je, zatváří se trochu smutně, trochu úchylně ("hm, timhle si péro asi neumeju"
směju se, kamarádka vytírá barák, jsme v prazdym bytě, ta ozvěna je děsivá, měli jsme vynýst odpadky ale uleháme na jedinou matraci co tu zůstala ("co ten sex?")
je to jako hra, vystrkuju na něj prdel, kručelo mi v břiše, ("hele, máš nějaký kapesníky?") už cejtim teplý sperma na zádech, doufám že mi nepostříkal vlasy... přicházim domů, jasně, čau mami, nestarej se, sedim na židli a čekám až se dovaří voda na čaj, máme mlíko? dala bych si cereálie a taky ještě jedno číslo, před deseti minutama jsem nastoupila do autobusu, ale stejně chci ještě pusu, ještě profackuj mojí prdel. je to strašně silný, je to trochu jako potřeba nikotinu.

poslední asi dva tejdny furt vídám A. a B.,  fellíme ve čtyřech, strašný doublerande, víno mizí rychle ale jégr pokaždý zůstane, mizíme vedle do pokoje, chceš nějak pomoct s erekcí? pak brěcim v kuchyni, připadala jsem si strašně nechtěná, proč si mě nevšímáš? v konceptech mám uloženou jedinou větu, (mám pocit, že nikohi nezajímám) ale pak jsi přišel, self sis do prázdný lednice se staženýma kalhotama, plánovali jsme jak tam nasrat a pak už jsi mě jen na zádech odnesl do postele, druhej den mě strašně bolely třísla.

loučili jsme se s bytem A., vzdušný polibky na kukátko, poslední cigára, flusnuls na dveře a pak jsme ještě plyvali před vchodem. pro štěstí, ne?

už mi nikdy do telefonu neříkej tak šílený věci, prosím, nemohla jsem přestat brečet, trochu jsem se uklidnila a tys svym opilym hlasem řval něco o tom, že si se mnou chceš zašukat, vole klidně tě ohnu někde venku, byla jsem smutná a nasraná ale stejně jsem cejtila, že vo to stojim, miluj mě, miluj mě víc a víc a víc a víc. 

(byt v podolí mi bude chybět.)


4 komentáře:

  1. tak nějak chci psát stejně dobře jako ty a vytřít všem zrak, až bych to poslala do našeho školního časopisu
    což mi ostatně sám učitel navrhl

    ty-píšeš-tak-strašně-dobře!
    ale to víš.
    nic novýho sem nedávám.

    doufám, že to po mě zase bude chtít potvrzení, že nejsem robot.

    OdpovědětVymazat
  2. pro lepsi naladu? co ja vim

    https://www.youtube.com/watch?v=n3jT8j88vso

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem řvala, řvala sem na sousedy, na něj do telefonu..stejně mi to nepomohlo.

    Už ani nevim, co pořádnej sex je. Ten první po tejdnu je vždycky tak rychlej a vo ničem a na další už se zpravidla nedostane. Chci víc než přežívat, chci žít.

    OdpovědětVymazat
  4. to bych si přála, aby jégr zůstával /v našich srdcích rozhodně/

    OdpovědětVymazat