neexistuje nic jako nenahraditelnost

"cizinko." usmála jsem se.

v tu chvíli mi to přišlo všechno strašně krásný. a vlastně i bylo.

lásko, nemám problém ti vykouřit, tak proč se mě nedokážeš zeptat, co se děje?


...chtěla jsem říct nějakou sračku o tom, že tě miluju, ale pak jsem si to rozmyslela kvůli pocitu, že by tě to nezajímalo.


nebaví mě, jak se pořád hádáme a vim, že to takhle bude pořád. já se kvůli tobě nevyseru na svý kamarády a ty mi ze dne na den nezačneš věřit jen pro to, že si to přeju. posrala jsem to. ale přece ne tolik.

víš, co mě ještě nebaví? řešit to pořád dokola. nemůžu se zbavit toho pocitu, že je to strašně trapný. laciný fórky. výkřiky do prázdna. řešim píčoviny, co? ale to ty taky, tyvole. (myslela jsem, že budeš třeba smazanej. ne paranoidní.) nemůžu někoho vinit za to, že neumí zacházet s mejma chybama.

vtipný na tom je, že mi nevěříš, ale přitom jo. chápeš, jak to myslim? věř mi, prosím.
nedokázala bych tě podvést. jsem na to moc srab. jo, a teď by se sem taky hodilo pár keců o lásce. ale co z toho?


hele, nevim. ve škole mě to sere. a ještě víc mě sere to, že mě to sere. řikám si, že bych se sebou měla začít něco dělat, vážně, ale nemám žádnou motivaci. v lednu budu brečet.

"nechceš začít řešit něco o našem vztahu?" líbí se mi ta věta. náš vztah, víš.


hele, nepřijde vám to tragický? tyhle zamilovaný kecy. hrajou mi tu xxyyxx a i přes smutnej výraz v očích se určitě připitomněle usmívám. (tyvole, baví mě psát.)


jak se hejbu v posteli, aby mi bylo tepleji, leze mi z tílka prso. je to úsměvný, ani nevím proč. vlastně mě trochu sere, že spolu nespíme. pojď se milovat. sex na usmířenou, ne?