denik si uz moc nepisu (vlastne vubec). z nejakyho duvodu uz vubec nepisu vubec nic. vubec. vubec nic. nevim, je to docela vtipny, jak jsem vetsinu zivota myslela, ze prave psani je to, co vzdycky budu delat, co bude vzdycky fungovat. ted jen casto myslim na to, jak jsem psala, jak pisu, nebo jak a o cem bych mohla psat (skutek utek). na tenhle blog se vetsinou podivam, kdyz je vsechno v hajzlu. to ted tak neni, mam se vlastne dobre, i kdyz si posledni dobou cim dal tim vic uvedomuju, ze uznje to par let, co stagnuju… myslim, ze se to stalo uz davno pred covidem a covid je jen moje vymluva pro moji neschopnost. mam pocit, ze tak tri roky minimalne (bojim se napsat vetsi cislo, ze by to byla oravda) jenom cumim na serialy. a do mobilu. jestli neco muzu svest na covid, tak je to urcite tiktok. ja myslela, ze jsem na tiktok stara i kdyz je mi teprve triadvacet (tak ne no). je mi triadvacet (23) a nikdy jsem nebyla na free teknu. aspon o tom nevim, i kdyz nejaky party se odehraly. na jednu stranu jsem heozne over tyhle party, ale furt se nedostavil ten real life kterej jsem cekala, nebo jak to nazvat. nemam se napicu, nechapejte me blbe, mam se vlastne fajn. s mym klukem se hadame, jen protoze zarli na ruzny lidi a na moje bejvaly. chapu, ja bych taky zarlila, orece jen nas vztah zacal tak, ze jsem podvedla svyho prvniho kluka, to asi znamena takzvane vstat spatnou nohou z postele (haha).

sedela jsem dneska venku na zahradce nejaky odnoze jatek78 na pivku, dala jsem si tri a pekne me to sejmulo. tak jsem prijela domu a rozhodla se, ze neco napisu, strizliva to uz ocividne neumim, ale ani moje opily poznamky uz skoro neexistujou. ja uprimne ani nevim, o cem chci psat, jestli si chci na neco stezovat, nebo mit radostm nebo o co mi jde. ani nevim, jestli nekdo jeste cte blog, kdyz uz to je nejakej patek od ty doby, co zrusili blog.cz. ani nevim, kde bych nasla lidi, ktery jsem cetla a ani nevim, jestli me nekdy zajimali (zajimali)... ale taokovym podivnym zpusobem, vis, co myslim?

jestli vsechno klapne, v zime budu bakalar, wow, pani bakalarka. pripadam si, ze umim upnou picu a posledni dobou jsem tu skolu pekne proflakala. cejtim se napicu z toho, ze jsem prosla vsema zkouskama s fakt dobryma znamkama a neumim odhadnout, jestli jsem genius (spis ne), nebo jsem mela jen stesti (spis jo). je to takovy divny, videt svoje uspechy v porovnani s neuspechama jinych, a pritom vedet, ze muj effort spis nebyl effor. pripadam si z toho akorat napicu, ale zaroven nemam zadnou motivaci delat neco vic. uz od brezna mam zadany tema bakalarky, akorat teda prodluzuju. nekdy v dubnu mi napsal vedouci, at si dam mesic cteni, a pak ze uvidime. minulej tejden jsem vracea knizky do knihovny a platila poplatek asi 75 korun. precetla jsem tak tricet stranek. koukam na tiktok, na serialy, hraju hry na mobilu, valim se na gauci. na pivo a party ani vlastne moc nechodim. nemam se blbe, nejak jako overall, ale vsechno me sere. pak jsem si vzpomnela, ze jsem mela v detsvi diagnostikovany ADHD, jeste kdyz se tomu rikalo jinak. treba je to ono, treba ne, ale aspon mam zas na co schodit vlastni neschopnost. u popelnice jsem nasla sici stroj, hrozne bych se chtela naucit sit. mam ted hromadu volnyho casu, chodim pracovat do sekace a sefova je trochu pica, takze tam jsem ted tak jendou dvakrat tydne na tri hodky, obcas si dam brigadu v hospode, ale z gastra jsem unavena. jsem unavena ze vseho, tak nedelam nic. uprimne netusim, jak se z toho dostat vim, ale cejtim, ze mam na vic, ze se jenom porad dokola lituju, a ze uz o dost delsi dobu, nez bych chtela, nez by to bylo unosny, nez by to davalo smysl. ale zejtra vstanu brzo rano, pojedu do prace, predtim mozna stihnu neco udelat. jasne, mam se videt odpoledne s mamou, ale tak vecer si vynahradim cas na ty produktivni cinnosti, jasne, ze jo...

nekdy proaste vidim pred ocima tu ctrnactiletou holku, ktera sice byla dost pica a lomcovalal sni puberta, nebo jak se to rikala, ale realne precetla nekolik knih za mesic. psala si denik, clanky na debilni blogisek, kreslila hnusny obrazky. ted jsem jen o neco starsi holka, ktera je pica, a nevim co s tim. chtela jsem taky napsat o tom, ze se mam hrozne odbre s mym novym klukem a ze to fakt nechapu, myslim vzhledem k tem okolnostem za jakejch se to stalo, fakt jsem myslela, ze me to do mesice prejde, ze si budu rikat, ze jsem uplnej debil, ale uz je to skoro rok a ja se skoro kazdy rano budom stastna, rada se na nej divam, bude se ke mne stehovat. obcas zarli no, a to me nasere, protoze ja nekdy neumim mit zabrany a nechapu, jak muze nechapt neco, co ja chapu. jsem myslela, ze ty dalsi nikdy nebudou osmdesat na dvacet, ale ono to tak snad mozna i je. nekdy mu rikam short king, moc se mu to nelibi, naucila jsem se to zv ideii na tiktoku. je mi z nas nekdy trochu na bliti, nepamutuju si, ze bych nekdy predtim byla s nekym schopna travit 24/7 a nemohla se nabazit, furt s eobjimat, sahat na sebe, prcat v lese. nekdy se mi prcat nechce a on je z toho smutnej, ale ja se nekdy uplne prepnu a i kdyz to chci, tak to nejak z principu nechci. stejne je ale kazdej dalsi sex jeste lepsi nez ten predchozi. driv jsem se nemohla udelat, ted jsem k tomu pokazdy blizko a nekdy se to i povede. kouka na me u toho tema svehma velkejma divne milujicima ocima a ja si rikam, ze je to trochu strasidelny, ale pak se propinam az nekam na zem nebo do nebe, asi zalezi v jaky jsem poloze. je to tak divne pateticky. vsechno to stesti v kombinaci s nejakou divnou depkou, kterou neumim piojmenovat, zacinam si myslet, ze jsem fakt jenom hnusna lina svine, ale nechci si to priznat, prece se mnou musi bejt neco spatne.