psal mi bejvalej, jestli prej napíšu zas článek na blog, tak ho teda píšu.
románek s mym modrookym bejvalym pokračuje jakymsi pofiderním způsobem; občas se vidíme, občas ne, a když jo, tak se buď hádáme anebo šukáme, což za to fakt nestojí. furt dokola řešíme, co teda s náma jako bude (,he?) ale nejspíš úplně zbytečně. opakujem si, že se nechceme chovat jako čuráci, ale oba to děláme. opakuju mu, že s nim nechci bejt, a nejsem schopná mu vysvětlit, že se chovám úplně jinak pokaždý když ho vidim jen pro to, že je mi to tak důverně známý a vážně netušim kam s těma rukama jinam, když ne do rozkroku. přijdu si jak píča, protože vlastně vážně nechápu, jak se to chovám - věci, který mě na něm štvali mě štvou o to víc, vidím všechny ty důvody, proč ne, ale pořád se chovám trochu jinak, než bych chtěla. a do toho, do toho tu mám svýho Stalkera. připadám si, jak kdyby mi bylo znova třináct, neni v tom nic fyzickýho, jen takový chvilkový poblouznění, který sama úplně nechápu. stovky zpráv denně, tři hodiny na telefonu, a když přijede, celej den chodíme po Praze tam a zpátky, na pivo a panáky a pak v noci končíme u mě, tak zvláštně si každej lehnem na jednu stranu postele a pod vlastní peřinu a já nějak nevim, co to znamená. možná jsem z toho frustrovaná, a tak jsem si dvakrát připomněla jak vypadá péro jinýho z mejch bejvalejch. úplně mě to neuspokojilo, ale uspokojilo mě to, že i po roce se ozval a dopadlo to takhle, tak pozdravuj svojí holku, bráško.
musim uznat, že jsem taková divná, ale jak začíná škola, aspoň jsem se trochu srovnala a probrala se z tý nekončící party. a tak jen přemejšlim, jak se srovnat s modrookym bejvalym, se kterým sice nechci bejt, ale cejtim, že ho mám nějakým divným způsobem pořád ráda a nelíbí se mi, když tráví čas s holkou co si už x let střílí, nelíbí se mi, když ho jeden pátek potkávám na staromáku v takovejch stavech, že se nasírám a odcházim radši pryč a už vůbec se mi nelíbí to, že se tim vlastně vůbec zatěžuju a přidělávám si nervy. fakt bych chtěla, abychom byli kámoši, ale nějak to nefunguje. (divný.)
se stalkerem si domlouváme výlety, výstavy, hry a různý srandy, tak chodim na zkušební směny do třetí práce a přemejšlim jakej čtvrtej job si zvolit, ať mám víc peněz. cejtim se trochu divně, když on je každej den na dvanáctkách v práci a na konci měsíce má čtyřicet, zatimco já kvůli škole nemám čas a vydělám si sotva na svoje píčoviny... možná jsem se na něj trošku upla, ale buď mě to za další měsíc přejde, anebo mám aspoň dalšího novýho člověka, s kterým si budu mít co říct. a víc už radši nic, já totiž nějak vážně nevim.
Modrooky bejvaly jsou nejlepší. Jen škoda, ze u.me jich bylo vic, nez prstu na ruce, mozna obou rukach...taky nevim co se sebou a uz sem si pripustila, ze sem gakt asi.jina, divná...ale snazim se o ten novej zacatek, tak snad bude dobrej
OdpovědětVymazat