pondělí 25. září 2017

sex s ex

psal mi bejvalej, jestli prej napíšu zas článek na blog, tak ho teda píšu.

románek s mym modrookym bejvalym pokračuje jakymsi pofiderním způsobem; občas se vidíme, občas ne, a když jo, tak se buď hádáme anebo šukáme, což za to fakt nestojí. furt dokola řešíme, co teda s náma jako bude (,he?) ale nejspíš úplně zbytečně. opakujem si, že se nechceme chovat jako čuráci, ale oba to děláme. opakuju mu, že s nim nechci bejt, a nejsem schopná mu vysvětlit, že se chovám úplně jinak pokaždý když ho vidim jen pro to, že je mi to tak důverně známý a vážně netušim kam s těma rukama jinam, když ne do rozkroku. přijdu si jak píča, protože vlastně vážně nechápu, jak se to chovám - věci, který mě na něm štvali mě štvou o to víc, vidím všechny ty důvody, proč ne, ale pořád se chovám trochu jinak, než bych chtěla. a do toho, do toho tu mám svýho Stalkera. připadám si, jak kdyby mi bylo znova třináct, neni v tom nic fyzickýho, jen takový chvilkový poblouznění, který sama úplně nechápu. stovky zpráv denně, tři hodiny na telefonu, a když přijede, celej den chodíme po Praze tam a zpátky, na pivo a panáky a pak v noci končíme u mě, tak zvláštně si každej lehnem na jednu stranu postele a pod vlastní peřinu a já nějak nevim, co to znamená. možná jsem z toho frustrovaná, a tak jsem si dvakrát připomněla jak vypadá péro jinýho z mejch bejvalejch. úplně mě to neuspokojilo, ale uspokojilo mě to, že i po roce se ozval a dopadlo to takhle, tak pozdravuj svojí holku, bráško.
 musim uznat, že jsem taková divná, ale jak začíná škola, aspoň jsem se trochu srovnala a probrala se z tý nekončící party. a tak jen přemejšlim, jak se srovnat s modrookym bejvalym, se kterým sice nechci bejt, ale cejtim, že ho mám nějakým divným způsobem pořád ráda a nelíbí se mi, když tráví čas s holkou co si už x let střílí, nelíbí se mi, když ho jeden pátek potkávám na staromáku v takovejch stavech, že se nasírám a odcházim radši pryč a už vůbec se mi nelíbí to, že se tim vlastně vůbec zatěžuju a přidělávám si nervy. fakt bych chtěla, abychom byli kámoši, ale nějak to nefunguje. (divný.)

se stalkerem si domlouváme výlety, výstavy, hry a různý srandy, tak chodim na zkušební směny do třetí práce a přemejšlim jakej čtvrtej job si zvolit, ať mám víc peněz. cejtim se trochu divně, když on je každej den na dvanáctkách v práci a na konci měsíce má čtyřicet, zatimco já kvůli škole nemám čas a vydělám si sotva na svoje píčoviny... možná jsem se na něj trošku upla, ale buď mě to za další měsíc přejde, anebo mám aspoň dalšího novýho člověka, s kterým si budu mít co říct. a víc už radši nic, já totiž nějak vážně nevim.

1 komentář:

  1. Modrooky bejvaly jsou nejlepší. Jen škoda, ze u.me jich bylo vic, nez prstu na ruce, mozna obou rukach...taky nevim co se sebou a uz sem si pripustila, ze sem gakt asi.jina, divná...ale snazim se o ten novej zacatek, tak snad bude dobrej

    OdpovědětVymazat