středa 19. října 2016

progress

asi je na čase teda konečne něco napsat, fakt jsem chtěla už hodněkrát, ale prostě nebyla schopná se k tomu dokopat... začala jsem si zase psát deník, ale je to takový divný, neumim už psát tou záznamovou formou ve smyslu kde jsem byla a co jsem dělala, takže se spíš jen furt dokola opakujou moje myšlenky, sem tam nasraný kecy o bejvalym a něco o současnym, ale více méně to vždycky končí tim jak jsem jako novej člověk, na všechno seru, jdu si za čim chci a pak se to stočí k tomu, kdo vlastně teda kurva jsem a na to si nejsem pořád schopná odpovědět, i když mám teda nějakou představu

ale o tom asi psát nechci, spíš jsem chtěla shrnout co se tak nějak událo během toho co jsem nepsala a ve finále to je hovno, i když jsem si teda uvědomila pár věcí a vážně jsem o něco lepší, ale o tom zas raději jindy... 

žiju, a žiju si vlastně docela spokojeně až na chvilkový výpadky kdy si řikám že tohle vlastně nechci, jako by to bylo celý špatně, až na chvilkový výpadky kdy si řikám že i přesto jak špatný to mohlo bejt tak MY, my jsme byli kurva dokonalý, až na chvilkový výpadky kdy pořád nechápu jak se to vlastně mohlo stát a tak když už si vzpomenu, věřim radši tomu co potřebuju

úspěšně jsem taky zvládla dokončit ročník i se všema enkama a musim uznat že to byla docela komedie, s tim co se teď děje u nás na škole fakt nechci mít nic společnýho, ale jako student se tomu vyhnout nemůžu, takže se jen občas hodně nevěřícně zasměju tomu, jak moc zkurvený to je, ha ha

a tim to asi zase koční, protože nemám úplně chuť zas psát že vidim nějakej osobní progress, protože to bych rovnou mohla psát o sluníčku, meditaci, čakrách a třetím oku (píčo)
ale na druhou stranu si svýho osobního progressu fakt cenim i přesto že může bejt neviditelnej, já sama se tim totiž posouvám pořád blíž k tomu pomyslnýmu, nechutně obřímu a růžovýmu neonovýmu nápisu JÁ


6 komentářů:

  1. Někdy musí bejt aspoň na chvíli život lepší. Neonovej nápis já bohužel, ale často visí těsně vedle cesty do prdele. Smutný.

    OdpovědětVymazat
  2. Je trapný, jak jedna píše o druhý, jak kdybysme byly jen jedna, jestli mi rozumíš

    OdpovědětVymazat
  3. Nejvtipnější na tom je to, že pak většinou postupem času... když se ohlídneš, tak si řekneš jaký blbosti jsi řešila.. a že vlastně v ttu dobu to nebylo tak hrozný... protože v danou chvíli se cítíš daleko hůř.

    OdpovědětVymazat
  4. Všechno je jen o chlapech. A penězích. bohužel-bohudík

    OdpovědětVymazat
  5. ha.hahahaha. četla sem rozhovor s tebou a strašně mě bavil.

    OdpovědětVymazat