čtvrtek 21. července 2016

do jakejch zkurvenejch paranoi se to dokážu dostat, to už neni možný

a tak se válim po zemi, válim se ve svejch vlastních sračkách a nemůžu se dostat ven, zatimco kolem mě jsou lidi který se jenom dívaj, dívaj se, některý se smějou a ty odvážnější si ještě kopnou a udělaj všechno pro to, abych se nikdy nedostala ven

funguje to?

tak mě šukej tak moc jak mě nenávidíš a nebo radši tak, jak já chci nenávidět teve a vlastně váš všechny, zasekla jsem sena místě ze kterýho nemůžu ven a přísahám že jsem už rok v depresi, nebo spíš jen nějakym naprosto zkurvenym maniodepresivnim období, nevim kdo jsem, zapomněla jsem to a nikdo kolem už asi taky netuší jáká jsem kdy mohla bejt a už vůbec ne jaká jsem teď, protože prostě asi nejsem

a furt škrtám lidi, furt je nechávám odcházet, přeju si aby odešli a jsem za to ráda, aspoň prvních pět vteřin než mi dojde že jsou chvíle kdy potřebuju bejt sebestředná, kdytu pozornost fakt potřebuju a vyhledávám jí, jenže všichni kolem mějsou přesně takový sračky, jako já nechci, jak vlastně jsem

ego v nebi ale stejně narážím na podlahu, tak mi řekni kdo kurva jsem já a kdo jsi kurva ty

5 komentářů:

  1. Tyvole, co říct
    je to posraně blbá fráze, ale kurva... líp bych to nenapsala, jsi asi moje duševní dvojče nebo nevim, ale takhle se cejtim
    zkurvenej rok, zkurvený lidi, zkurvený všechno
    "protože prostě asi nejsem"
    nasrat

    joa mám novej blog, stejný jméno, stejný sračky, ale chtěla jsem pryč

    OdpovědětVymazat
  2. Nikdo ve skutečnosti nechce vědět, kdo je. Nebo kdo sou ostatní.

    OdpovědětVymazat
  3. myslím, že dospělost je mýtus, zí

    OdpovědětVymazat
  4. Zvedni se, tyvole. Málokdo si fakt přizná, kdo je, málokdo na to přijde. Pro šťastnej život totiž vědění není podstatný

    OdpovědětVymazat