čtvrtek 7. dubna 2016

paradoxní, že když je všechno nějakym způsobem v pohodě a třeba se mi i daří, tím víc věcí mě sere a to v podstatě úplně zbytečně a bezdůvodně

pracuju, mám peníze a je to super, usmívám se, chodim brzo spát, začíná bejt teplo, ale z druhý strany se na mě valí nepodstatný sračky který mě podkopávaj, ale tak nechutně zoufalym způsobem, že sama nejsem schopná pochopit proč to tak je

já jsem kurva někdo, jsem osobnost, mám všechno co jsem chtěla, ale vidim, že je to jakoby špatně, že nefunguju úplně tak jak bych chtěla a všechny ty popisky co si píšou holky k fotkám (to lidi mě naučili být silná, never give up, prošla jsem si peklem a teď přežiju každej oheň) se tak jako vtipně vznášej kolem mě, každej jsme se probrodily tou svojí kupou sraček a ve finále je asi jedno jestli byla menší nebo větší

 já jen vidim že jsem byla v bodě kdy jsem dokázala všechno a teď zas nesmyslně padám dolů, zas mě vytáčej píčoviny, nekoušu si nehty ale jsem nervóznější než kdy dřív, roztěkaná, zbrklá, cholerická a když je toho moc, prostě se naseru a mám v píči, ale blbym způsobem, vidim že je to špatně

že nedokážu zvládat stres a hádky, že se chovám jak kunda jen pro to abych se obrnila, abych nemusela řešit nic kolem, žádný lidi a pomluvy abych byla v pohodě, jenže se to přehouplo do takovýho stádia, že se chovám jinak než bych chtěla, jinak než jaká jsem

nejsem schopná vyrovnat se s tim, že pokud chci držet hubu abych předešla předešlym (haha) problémům, tak nemůžu čekat že se někdo najednou bude vyptávat a zajímat, že nemůžu bejt středem pozornosti když najednou nejsem schopná promluvit a hrozně mi to vadí, protože jsem zvyklá že se bavim, že mě lidi poslouchaj, jenže když už chci něco říct pět lidí mi skočí pětkrát do řeči a úplnem odignorujou že jsem taky chtěla přispět svym skromnym názorem, protože já mám kurva co říct a chci a potřebuju toho říct hodně

dlouho se mi nedostalo takový pozornosti jakou bych teď vyžadovala, vysvětluje se mi to hrozně blbě, protože já na sebe nepotřebuju upozorňovat, jen mam pocit, že mě lidi kolem mě přestali úplně vnímat

zapomněla jsem jak mluvit

4 komentáře:

  1. Příjde mi, že některý lidi nevnímaj jiný prostě jen z principu.
    Mluvení se zdá někdy víc hard, než by člověk potřeboval.
    Sílu.

    OdpovědětVymazat
  2. To je problém dnešní doby... nikdo nikoho neposlouchá, nevnímá.

    OdpovědětVymazat