středa 5. srpna 2015

lsd

chlastám čtrnáct dní v kuse, out of control, pamatuju si že jsem ve tři ráno skákala nahá do vltavy, podělávala hadry na privátech, malm nový hodinky a taky nový známosti, dopíjim rum u kajdži na balkóne a mizim někam na národku, starý známý píčo, tak na přivítanou dostávám hrst prášku, co se to se mnou stalo, dávám s kajdži další horkou vanu, už čtvrtej den se válim na bytě v hovnech, nejdůležitější je telka, větrák a sehnat cigára, objevujou se mi cucáky na krku a ten vysokej panic měl furt potřebu mě líbat, řikám si jak je to kurva divný ale pokračuje to dál, byt jsme zničili a jsme v dalšim, cože, proč mám na špičce jazyku ten čtercovej papírek se smajlíkem, ale běhat venku je tak vosbozující, dávám si hlavu z kotle ať je ti krásnější, píčo vařim palačinky a zas jsem u svýho ex, nadává mi a já nejsem schopná posoudit jestli se malm skvěle nebo vlastně jenom zoufale, najednou je nás jedenáct sjetech lidí u kajdži, jedem na bohnickej hřbitov, ta atmosféra je šílená, pak si najednou připadám jak v počítačový hře, ta energie je všude a ráno do práce, pak s tim panicem tuhnu v posteli, kouše mě do krku a najednou ruku posouvá níž než kdy předtim, vole neblbni, červená... a pak vodjíždí do chorvatska, skončilo to a já jsem zas tam kde jsem byla.

byla jsem v Písku za tátou a bylo to strašně krásný, uvolňující, tři hodiny jsem kreslila na plátno a i přes to že jsem s hotovou věcí nebyla spokojená, naplňovalo mě to, jen písecký party moc nevyšli, vesnice píčo, tak ksem zas v Praze a končim u svýho ex, chlastalme a je to jak vždycky, jen se najednou něco v jeho hlavě přeplo, (proč to posílaš do prdele když pak brěcíš že mě nemůžes mít?) vidim jak se třístí sklo, zavaluje mě a cejtim tlak na krku, chytalm hysterák ale na malou chvíli se mi to líbilo, na malou chvíli jsem chtěla tvoje péro mezi svýma nohama, ne hysterickej záchvat, jenže všechno je furt krásný, sice ráno zase vstávám v šest, ale vezu ti spoustu twixek lásko 

nebo uzm radši ne, začínám nad sebou ztrácet kontrolu, už se do toho zas moc potápim a mám z toho strach, bojim se že to dopadne stejně, zas nejsem schopná nic, tak mě vošukej

4 komentáře:

  1. Chlastej čtrnáct let v kuse a už z té Vltavy nevyplaveš. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Taky to vidim jasně, bejby. Dřív nebo pozdějc se k němu stejně vrátím, protože zvyky se těžko měněj.

    Bože, jsme úplně stejný. Bolest topíme v alkoholu a nakonec se stejně vrátíme na začátek. "proč to posílaš do prdele když pak brěcíš že mě nemůžes mít?" Tohle vystihuje celou moji dosavadní situaci. Strach a hnus. Snažím se mít rozum a nepsat mu, nesnažit se znova navázat kontakt, jenže přemejšlení je v mym případě možná horší než tyhle píčoviny.

    OdpovědětVymazat
  3. Praha je trochu z ruky, když už ta pojedu, ozvem se i zelený :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jasně, že bude líp, jen mám teď pocit, že dobře může být jen, když jsem sama

    OdpovědětVymazat