pondělí 15. června 2015

třetí rozchod

je mi smutno.

v sobotu jsem do sebe narvala šest zoloftů, gratuluju si.
píča.
píča.
píča.
nevim kdo jsem, osumnáct hodin jsem se klepala a moje vlastní zorničky se rozpínaly po oku, jako kdyby ho chtěly vcucnout. černá díra. (a taky sračka.) osumnáct hodin ze mě lilo jako z konve.

nějak nic necejtim, je to divný. za osum dní by to byl rok, šílený. (promiňpromiňpromiňpromiň)
i když mě to táhne dolů, tak to nikdy nepustim

je mi ze sebe špatně.

deoxyribonukleová kyselina.
deoxyribonukleová kyselina.
deoxyribonukleová kyselina.
chemie je bžunda, nejsem schopná nic. nejsem schopná dokopat se na brigádu, nejsem schopná se učit, nejsem schopná psát.

felláci mi gratulujou, ani nevim proč. dala jsem si osum prásků ze špeka a osum minut mi bylo fajn, ale jako kdybych se pak ztratila, už nemám bejt tam kde jsem byla, pokaždý když někde sem mám pocit, že je to špatně, nepatřim tam.

nebaví mě filosofovat nad kundovinama s lidma co vypadaj jak hipstři ale urputně tvrdí, že rozhodně nejsou, ani mě nebaví řešit kdo se kdy a jak zdekloval (a na malou chvíli si řikám proč ne, dej mi to taky), ale nebaví mě řešit s lidma muziku, nezajímá mě tvůj názor na politiku a mám v prdeli že seš vegetarián, zase mam chuť bejt sama

nevim jestli je to dobře nebo špatně, vlastně nevim nic, do ničeho nevidim. připadám si hloupá a k ničemu, ale náklonost kohokoli vpodstatě odmítám.
píča.
píča.
píča.

strašně mě bolí záda, všechno ve mně křupe. připadám si otupělá, ale nejde mi brečet, možná ani nemám důvod. člověk má pocit, že dělá první poslední a když se na to podívá z druhý strany, je to vlastně celý jinak.
mimo.
mimo.
mimo.

all apologies




1 komentář: