inlove

vod rozchodu uplynolu pár tejdnů. nečekala jsem, že to bude dobrý, ale zkurveně moc jsem v to doufala.

a snažim se teď dělat všechno pro to, aby to fungovalo tak jak má, tak jak bych chtěla. a jde to. vlastně je to všechno krásný, tak zkurveně moc, rozpouštim se, každym dnem víc a víc a nemůžu se přestat usmívat.
asi by mě to nenapadlo, nevim. třeba bylo jediný  řešení oddělit se na těch pár dní, kurva, kolik jich mohlo bejt? pět? možná stačilo srovnat si myšlenky, uvědomit si chyby... a třeba by se to nestalo, kdybych se nevyspala s J.
ale blbě jsem se cejtila, vo tom žádná. představ si, jak sedíš na tom zkurvenym gauči, jasně, možná v sobě máš pár piv, ale nemění to nic na tom, že vedle tebe sedí tvůj ex. držíte se za ruce, pošťuchujete jak malý děti. máš pocit určitýho bezpečí, štěstí, jasně.
ale co ta druhá strana? sedí vedle tebe kluk, kterýho si poznala jenom díky němu. možná se trochu pousměješ, když si vzpomeneš na sex z předešlý noci, ale spíš se stydíš. vlastně se stydíš zkurveně moc.
a tak, i když se ti vlastně vůbec nechce, dojdeš pro další piva. dohaduješ se s vietnamcem o dvě koruny a doufáš, že si to třeba vyřikaj. a vracíš, vracíš se s trochu lepším pocitem, jo, nemůže mi to třeba vyčítat, jenom si spošítej kolik vín jsi vypila a tyvole, von ti taky vyprávěl vo random sexu v křoví. aspoň že si to neužil, co?
a tak se vracíš s pivama v rukou, bojíš se, že ti upadnou, cejtíš, jak se ti pletou nohy a otevřít ti přijde špatnej z těch dvou kluků, vedle kterej si seděla. přijde za tebou J. a už po několikátý tě přesvědčuje, ať po něm vyjedeš. a ty, ty se už po několikátý pousměješ a snažíš se mu vysvětlit, jak moc divný by to bylo. a tak se k tobě nakloní, s nějakejma kecama typu, že máš děsně na výběr, notak, jsem tu taky, vždyť jsme spolu včera spali.
a tak se zastydíš, ještě víc, tak zkurveně moc se zastydíš a pošleš ho do prdele.
a s přibývajícíma piva, bože, proč jich bylo tolik, máte zase  jazyk v krku toho druhýho. koušeš ho do ruky a do ucha, nemůžeš se přestat usmívat. cejtíš to štěstí? a ten stud? když se zrovna natahuješ pro pivo a pohledem se střetneš s J.

a pak jdete, držíte se za ruce, díváš se mu do očí, snažíš se, fakt se snažíš najít jeho pohled skrze jeho smutný vyprávění.
nemůžeš to vydržet, zastavíš ho, vopřes vo zkurvenou výlohu, nemůžeš se na něj přestat dívat. a von to na tebe vyklopí, všechno ti řekne, snad každej detail, i přes to, že to vzal takovou zkratkou.
víš, jak jsem se cejtil, když jsem se to dozvěděl?"
"nevim, asi špatně..."
"měl jsem pocit, že mi pukne srdce."
tak se usměješ, podíváš se na něj a zase si všimneš, jak uhejbá pohledem. tohle dělal vždycky, víš vo tom, tak ti nezbejvá než se usmát, políbit ho a jít dál.
("celou tu dobu jsem doufal, že budeme zase spolu.")

a tak jste spolu, a furt se líbáte a držíte za ruce a usmíváte a ty vidíš, tak zkurveně moc vidíš jak se snaží, a tak se smějete, furt se smějete a líbáte a pak ležíte nahý v posteli a rozebíráte, jak chutná jeho sperma.
je tohle láska? (jasně vole, nasrat.)


díváš do očí, vlastně to i celkem zvládá, ale stejně ti s úsměvem na tváři a smutkem v očích vysvětluje, že mu to dělá problém, tak na něj ukážeš prostředníček, jen tak, směješ se a von se ti podívá do očí a se stejnou dávkou smíchu ti to všechno voplatí.
aspoň neni nuda.


jsou i chvíle, kdy sedíš v křesle a vzájemně rozebíráte spoustu věcí, vidíš, jak je smutnej, jak zkurveně moc je smutnej z toho, že ti neni schopnej udělat dobře a ty mu vysvětluješ, bože, už po toliátý, jak moc pro tebe znamená, jak moc pro tebe znamená už jen ten zkurvenej akt, snažíš se ho přesvědčit, že je všechno v pořádku. protože ty to tak vidíš, možná moc růžově, možná si to trochu uvědomuješ, ale stejně se cejtíš tak šťastně když ti jenom přejede po noze, když se na tebe podívá a usměje se, když si ze sebe děláte prdel a neni to nuda, kurva, nikdy ot neni nuda, vychutnáváš si i ty minuty ticha a stejně si pak klekneš, nemáš s tim problém,, jenom pozoruješ ten výraz uspokojení.


a teď, přesně v tuhle chvíli sedíš v autobuse, čas vod času se na něj podíváš a seš smutná z toho, že nevyzbylo místo, že si vo jeho rameno nemůžeš vopřít hlavu, že tě nepohladí po ruce, protože vedle tebe nesedí. ale stejně, pokaždý když se podíváš před sebe a zahlídneš odlesk modrejch beats, musíš se usmát.
uvědomuješ si, jak zkurveně přeslazený to je, ale nedokážeš se v tom přestat vyžívat, nejde to, a i kdyby jo, proč by to mělo přestat?

cejtíš ty mrdky v puse a polibky na prsou, neřikej že ne a podbřišek se chvěje, vážně, cejtíš to i přes drncání autobusu a kdy si položíš hlavu na okýnko, cejtíš, jak studí.
nemám ráda zimu.