tag:blogger.com,1999:blog-83310375340997214802023-06-20T14:15:16.331+02:00next to nothing.xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.comBlogger71125tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-13635372011978078872022-07-26T21:24:00.001+02:002022-07-26T21:24:46.222+02:00<p> <span style="white-space: pre-wrap;">denik si uz moc nepisu (vlastne vubec). z nejakyho duvodu uz vubec nepisu vubec nic. vubec. vubec nic. nevim, je to docela vtipny, jak jsem vetsinu zivota myslela, ze prave psani je to, co vzdycky budu delat, co bude vzdycky fungovat. ted jen casto myslim na to, jak jsem psala, jak pisu, nebo jak a o cem bych mohla psat (skutek utek). na tenhle blog se vetsinou podivam, kdyz je vsechno v hajzlu. to ted tak neni, mam se vlastne dobre, i kdyz si posledni dobou cim dal tim vic uvedomuju, ze uznje to par let, co stagnuju… myslim, ze se to stalo uz davno pred covidem a covid je jen moje vymluva pro moji neschopnost. mam pocit, ze tak tri roky minimalne (bojim se napsat vetsi cislo, ze by to byla oravda) jenom cumim na serialy. a do mobilu. jestli neco muzu svest na covid, tak je to urcite tiktok. ja myslela, ze jsem na tiktok stara i kdyz je mi teprve triadvacet (tak ne no). je mi triadvacet (23) a nikdy jsem nebyla na free teknu. aspon o tom nevim, i kdyz nejaky party se odehraly. na jednu stranu jsem heozne over tyhle party, ale furt se nedostavil ten real life kterej jsem cekala, nebo jak to nazvat. nemam se napicu, nechapejte me blbe, mam se vlastne fajn. s mym klukem se hadame, jen protoze zarli na ruzny lidi a na moje bejvaly. chapu, ja bych taky zarlila, orece jen nas vztah zacal tak, ze jsem podvedla svyho prvniho kluka, to asi znamena takzvane vstat spatnou nohou z postele (haha).</span></p><p><span style="white-space: pre-wrap;">sedela jsem dneska venku na zahradce nejaky odnoze jatek78 na pivku, dala jsem si tri a pekne me to sejmulo. tak jsem prijela domu a rozhodla se, ze neco napisu, strizliva to uz ocividne neumim, ale ani moje opily poznamky uz skoro neexistujou. ja uprimne ani nevim, o cem chci psat, jestli si chci na neco stezovat, nebo mit radostm nebo o co mi jde. ani nevim, jestli nekdo jeste cte blog, kdyz uz to je nejakej patek od ty doby, co zrusili blog.cz. ani nevim, kde bych nasla lidi, ktery jsem cetla a ani nevim, jestli me nekdy zajimali (zajimali)... ale taokovym podivnym zpusobem, vis, co myslim? </span></p><p><span style="white-space: pre-wrap;">jestli vsechno klapne, v zime budu bakalar, wow, pani bakalarka. pripadam si, ze umim upnou picu a posledni dobou jsem tu skolu pekne proflakala. cejtim se napicu z toho, ze jsem prosla vsema zkouskama s fakt dobryma znamkama a neumim odhadnout, jestli jsem genius (spis ne), nebo jsem mela jen stesti (spis jo). je to takovy divny, videt svoje uspechy v porovnani s neuspechama jinych, a pritom vedet, ze muj effort spis nebyl effor. pripadam si z toho akorat napicu, ale zaroven nemam zadnou motivaci delat neco vic. uz od brezna mam zadany tema bakalarky, akorat teda prodluzuju. nekdy v dubnu mi napsal vedouci, at si dam mesic cteni, a pak ze uvidime. minulej tejden jsem vracea knizky do knihovny a platila poplatek asi 75 korun. precetla jsem tak tricet stranek. koukam na tiktok, na serialy, hraju hry na mobilu, valim se na gauci. na pivo a party ani vlastne moc nechodim. nemam se blbe, nejak jako overall, ale vsechno me sere. pak jsem si vzpomnela, ze jsem mela v detsvi diagnostikovany ADHD, jeste kdyz se tomu rikalo jinak. treba je to ono, treba ne, ale aspon mam zas na co schodit vlastni neschopnost. u popelnice jsem nasla sici stroj, hrozne bych se chtela naucit sit. mam ted hromadu volnyho casu, chodim pracovat do sekace a sefova je trochu pica, takze tam jsem ted tak jendou dvakrat tydne na tri hodky, obcas si dam brigadu v hospode, ale z gastra jsem unavena. jsem unavena ze vseho, tak nedelam nic. uprimne netusim, jak se z toho dostat vim, ale cejtim, ze mam na vic, ze se jenom porad dokola lituju, a ze uz o dost delsi dobu, nez bych chtela, nez by to bylo unosny, nez by to davalo smysl. ale zejtra vstanu brzo rano, pojedu do prace, predtim mozna stihnu neco udelat. jasne, mam se videt odpoledne s mamou, ale tak vecer si vynahradim cas na ty produktivni cinnosti, jasne, ze jo... </span></p><p>nekdy proaste vidim pred ocima tu ctrnactiletou holku, ktera sice byla dost pica a lomcovalal sni puberta, nebo jak se to rikala, ale realne precetla nekolik knih za mesic. psala si denik, clanky na debilni blogisek, kreslila hnusny obrazky. ted jsem jen o neco starsi holka, ktera je pica, a nevim co s tim. chtela jsem taky napsat o tom, ze se mam hrozne odbre s mym novym klukem a ze to fakt nechapu, myslim vzhledem k tem okolnostem za jakejch se to stalo, fakt jsem myslela, ze me to do mesice prejde, ze si budu rikat, ze jsem uplnej debil, ale uz je to skoro rok a ja se skoro kazdy rano budom stastna, rada se na nej divam, bude se ke mne stehovat. obcas zarli no, a to me nasere, protoze ja nekdy neumim mit zabrany a nechapu, jak muze nechapt neco, co ja chapu. jsem myslela, ze ty dalsi nikdy nebudou osmdesat na dvacet, ale ono to tak snad mozna i je. nekdy mu rikam short king, moc se mu to nelibi, naucila jsem se to zv ideii na tiktoku. je mi z nas nekdy trochu na bliti, nepamutuju si, ze bych nekdy predtim byla s nekym schopna travit 24/7 a nemohla se nabazit, furt s eobjimat, sahat na sebe, prcat v lese. nekdy se mi prcat nechce a on je z toho smutnej, ale ja se nekdy uplne prepnu a i kdyz to chci, tak to nejak z principu nechci. stejne je ale kazdej dalsi sex jeste lepsi nez ten predchozi. driv jsem se nemohla udelat, ted jsem k tomu pokazdy blizko a nekdy se to i povede. kouka na me u toho tema svehma velkejma divne milujicima ocima a ja si rikam, ze je to trochu strasidelny, ale pak se propinam az nekam na zem nebo do nebe, asi zalezi v jaky jsem poloze. je to tak divne pateticky. vsechno to stesti v kombinaci s nejakou divnou depkou, kterou neumim piojmenovat, zacinam si myslet, ze jsem fakt jenom hnusna lina svine, ale nechci si to priznat, prece se mnou musi bejt neco spatne.</p><p><span style="white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p><span style="white-space: pre-wrap;"><br /></span></p>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-56282766056165152802021-08-07T00:08:00.003+02:002021-08-07T00:08:49.721+02:00co teda jako bude, he?<p><i> 1. 7. 2021</i></p><p><span data-tt="{"paragraphStyle":{"alignment":4,"style":0,"writingDirection":1}}" style="white-space: pre-wrap;">je to furt dokola. dva roky hodna, dva roky zlobim. osmdesat nebo dvacet peocent - na co (z toho) stacim. tlacim oboje. tlacim na tebe a pak s tebou nechci spat. tlacim ty panaky a pak nechci bejt opila. nula. dva. tri. a pak je jedno kdo prohral, lejem dokud nezalehnem. je mi z toho trochu na bliti a tak bliju v kabince. ptas se me jak se mam a ja nevim, asi na hovno, asi v pohode. sahame na sebe, hrajem si na zlodeje, jako kdyz se nic nedeje. pak poznej co je alkoholovej oder a kdo ten pruderni element. jako vzdycky jsem to bud ja a nebo ty. milovat se nebudem. snazim se, muzes na me sahat ale jen nenapadne. a pak se pereme. poperem se jak za mlada, poperem se jak na zakladce. nesahej na me. dotkni se me. to nemuzem...
</span></p><p><span data-tt="{"paragraphStyle":{"alignment":4,"writingDirection":1}}" style="white-space: pre-wrap;">dva tri mesice a pak uvidime jestli se to posere. a vono jo. je to osmdesat na dvacet: spravna volba ale neexistuje. stydis se za me? budes o me mluvit a nebo budem mlcet jako vzdycky? tak nereknu nic a pak se usmivam nad tvym jmenem a brecim kdyz tu nejses (jako uplna pica). je to zabava. se postavte do fronty a zaprcam si ze vsema. co taky jinyho nez lejt, sukat a pak si stezovat. je to jenom hra. jenom na sebe sahame, jenom si povidame, ta ruka na mym stejne neni prece zadnej zavazek. myslim na tebe – a pak nevim co s tim. bud se popravit nebo zapalit, zabalit se do deky, mit vycitky svedomi. vzdycky je to bud a nebo, doprava s doleva, nahoru a dolu. si podame ruku a uvidime, zejo. je to jako tyrat se uprostred jakyhokoliv aktu. je to tyrani, tyrame se navzajem... a na jak dlouho? nejspis dokud nas to nevzdali. dokud se nevzdalime, kote...</span></p><p><span data-tt="{"paragraphStyle":{"alignment":4,"writingDirection":1}}" style="white-space: pre-wrap;"><br /></span></p><p><span data-tt="{"paragraphStyle":{"alignment":4,"writingDirection":1}}" style="white-space: pre-wrap;"><i>6. 8. 2021</i></span></p><p><span data-tt="{"paragraphStyle":{"alignment":4,"writingDirection":1}}" style="white-space: pre-wrap;">dneska jsme spolu měli celkem příjemnej den, jenom jsme zas spali do odpoledne. přemýšlím, kdy mě to začne srát tak, že to pošlu do píči. myslim na to furt, ale zároveň mě to hrozně baví. včera jsme se opili griotkou s tabascem, to je teď takovej náš novej drink. jeli jsme pak opilí na koloběžce domů jako úplný dementi. v jedný ruce plzeň v keloši, v druhý se držím řídítek. pak na nás uprostřed přechodu troubí auto, už nás vidim přejetý na silnici. nějak jsme to zbrzdili, ty teď kulháš a mě trochu bolí ruka. asi to nebyl dobrej nápad, co? dneska jsem asi poprvé za ten cca měsíc dostala svojí náladičku. měla jsem hroznej hlad a chtěla jsem veganskou svíčkovou, jenže jsem nemohla najít kde jí maj. tak jsme šli do burgerkingu, protože plant based burger je skvělej cíl k mojí rádoby ekologický cestě. sedli jsme si s kafem na lavičku do parku a řešili, jestli máš hezký péro. vlastně jo. a dobře šukáš. jenom se cejtim trochu blbě, že jsem podvedla svýho kluka po tom, co jsem přes týden vydržela nedat ti ani tu blbou pusu. pak stačilo pár dní, pivek a panáků a lehnout si na petřín. ta morální kocovina druhej den byla hrozná, myslela jsem, že se zbláznim. šla jsem otevřít hospodu asi po hodině spánku a tak ve čtyři odpoledne jsem začala mít halucinace a slyšiny. doma jsem si lehla do postele, můj kluk na mě byl celkem hodnej, spala jsem asi šestnáct hodin a druhej den sem ho poslala domů, že potřebuju čas. pak jsme asi o tejden později seděli na letný, ptal se mě, jestli nejdu na čáru. tak jsme šli a já mu povídám "hele, to budem dělat, že se nic nestalo?" a pak to ze mě všechno pomalu vylezlo, že nevim co mam dělat, že trávim čas s někym jinym, že jsem se s nim vyspala a že jsem úplná píča. drželi jsme se za ruce a já brečela, tys chvíli vypadal, že mě zabiješ a chvíli, že mě miluješ. tak jako nikoho na světě. žere mě to ale už není cesty zpátky. šli jsme pak na techno a já v těch barevnejch světlech a hudbě dostávala záblesky jak s nim prcám a líbí se mi to a zároveň našich hezkejch společnejch chvílích, ale pod vlivem alkoholu a drog to bylo tak zvláštně uvolňující, musela jsem se usmívat. druhej den už to bylo horší, střízlivý se mi ještě hůř obhajovalo. navíc není jak. asi jsem prostě od přírody šlapka, od přírody se vždycky začnu nudit a pak chci změnu. ještě se mi ale nestalo, abych se tak napůl zabouchla do někoho novýho. hrozně to se mnou hází, cejtim se hrozně dobře a pak zas trochu divně. možná je to tim, že piju už snad tři měsíce v kuse, trochu se bojim, až se z toho všeho proberu. udělala jsem dobře, nebo se budu nenávidět? máme celej život před sebou, však víš jak to je... </span></p><p><span data-tt="{"paragraphStyle":{"alignment":4,"writingDirection":1}}" style="white-space: pre-wrap;">většinu šasu teď trávim s tim novym. vlastně všechen čas a furt mi to nestačí. pracujeme spolu ve stejný hospodě a pak se potkáváme i mimo ní. jsou to letmý doteky, a pak když máme volno, prváme tam na hajzlech. je to jako úplně novej svět, vyzařuje z něj klid, kterýho se nemůžu nabažit. je tak o cenťák menší než já, tak si často říkám, že to nemá budoucnost. u mě nemá budoucnost nikdy nic, nedokážu si vybavit, proč jsem zahodila dvouletej vztah takovýmhle způsobem. matně si vybavuju, jak si už minimálně půl roku stěžuju... že to moc neklape v posteli, že i když seš nejvíc tolerantní a nejhodnější člověk jakýho znám, tak je to trochu nuda, že mě serou ty debilní věci co říkáš, že jsem na tebe konstantně hnusná jako úplná píča. pak si taky vybavuju, jak se kolem vánoc moji rodiče přestěhovali do novýho obrovskýho bytu a my tam v obýváku tančili valčík a já si říkám, že tohle je to nejlepší. pak mam mezery, připadám si ve dvaadvaceti jak v desetiletým manželstvím, zároveň je mi s tebou ale dobře. nedávám tomu naději na štatně až do smrti, to já nikdy ničemu, a čas od času zvažuju rozchod a že bych chtěla spát s někym jinym, ale nějak prostě funguju. a pak se do toho přimotá ten novej a já zažívám něco hrozně zvláštního, co si ani nepamatuju, že bych s tebou měla. ale nechci ti křivdit, vždyť to tak asi taky muselo bejt. </span></p><p><span data-tt="{"paragraphStyle":{"alignment":4,"writingDirection":1}}" style="white-space: pre-wrap;">a takhle já si žiju. upřímně nemám tušení, co jsem provedla a hrozně se bojim momentu, kdy mi to dojde. teď jsem v pohodě, s tim novym si říkáme, že se máme rádi, občas se i držíme za ruce a spíme spolu aspoň třikrát denně. občas mě přepadne taková podivná nostalgie, smutek a lítost, vidim všechno růžovejma brejlema, jak nám spolu bylo hezky. občas si trochu zapláču, myslim ale, že jsem udělala správně. jen netušim, proč s tim novým to vypadá, jako že spolu chodíme. v práci už to všichni věděj, je to celkem komický. půlku času se nenávidim, nedokážu si vysvětlit, jak je možný, že jsem se zachovala jako takováhle svině. já takový věci nedělám, když už na to přijde, jsem loajální. připadám si fakt jako mrdka ale zároveň fakt šťastná. moji dva nejstarší kámoši mi řekli, že mi to najednou hrozně sekne, že je to znát a že mě nebudou soudit, protože jeden z nich byla u rozchodu těhotná a nevěděly s kym a ten druhej zas chodil se třema holkama najednou. nejvíc mi to vyčítá asi máma. říká mi, že jsem to posrala, že ten novej je hrozně malej a že druhýho jako tebe už nikdy nenajdu. je mi z toho trochu na blití. možná fakt nenajdu. ale já nemám pocit že bych někdy našla někoho, s kym budu schopná vydržet. vždycky už od samýho začátku vidim konec, nedokážu si představit nic jinýho. a pak časem mi tam začne chybět takvý to něco, co nevim co je. a ten další to taky mít nebude, minimálně ne na vždycky... třeba jsem moc mladá na to, aby to mělo budoucnost a třeba jsem jenom hroznej člověk, kterej se vždycky po určitý době začne nudit. asi moc neumím budovat věci, radši je zahodim. ale je mi to líto, ne že ne. nemám pocit, že by se mi po tobě stýskalo, ale trochu se mi stýská po tom, co jsme v jednu chvíli měli. a je mi hrozně z toho, že tobě je hrozně. moc dobře si pamatuju, když se na mě po dvou letech vysrala moje první láska kvůli jiný holce. bylo to šílený a hrozně to bolelo, myslela jsem jenom na to, jak je s ní. musíš se teď asi cejtit stejně, jenže já s nim tehdy měla aspoň úplně napíču toxickej vztah. nevim, proč jsem ti neřekla už dřív, jak se cejtim a že mě některý věci štvou. možná by to pak šlo zachránit. a nebo kdyby se neobjevil on, tak by mi pak třeba přišlo zbytečný poslat to rovnou do prdele. asi ale neni správný přemejšlet nad tim, co by bylo kdyby. <i>co nebylo, to se nestalo. </i>promiň.</span></p><p><span data-tt="{"paragraphStyle":{"alignment":4,"writingDirection":1}}" style="white-space: pre-wrap;">já teď ale asi musim dělat píčoviny. asi musim bejt chvíli šťastná a stresovat se jenom dopředu tim, jak se to posere. možná se ozvu, až mě to dožene, až vystřízlivym z tohohle zvláštního života kterej momentálně žiju. můj nejlepší kamarád mi řekl, že na světě jsou jenom sráči a sračky a že ani jedno z toho neni ideální. já jsem se teď zachovala jako sráč a to snad k jedinýmu člověku na světě, kterej sráč neni. a netušim proč a ani netušim, proč mi to neni víc líto. trochu se mi chce brečet ale taky si trochu připadám jak z kamene. asi to bude tim, že bejt sráč člověka otupí. chci přeskočit do momentu, kdy už budeš dobrej a přestaneš mě napůl nenávidět a napůl milovat. až jednou budeme moct jít na kafe a oba u toho nebrečet.... jo a mimochodem, rozešli jsme se 23. 7. je to zvláštní, jak ta dvacet trojka podivně prostupuje mým životem (ačkoliv je mi to jasný že jí vidim jen proto, že jí vidět chci)</span></p><p><span data-tt="{"paragraphStyle":{"alignment":4,"writingDirection":1}}" style="white-space: pre-wrap;"> </span></p>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-18207731808674646162020-06-18T09:49:00.001+02:002020-06-18T09:50:00.019+02:00<br /><div><div>dostala jsem hrozný nutkání upravit design blogu, ale nezmohla jsem se na víc než na tohle. a když už jsem to udělala, chtěla jsem říct jen čau a že nevim, proč je každej článek jinym písmem. </div><div><br /></div><div><i>výčet náhodných poznámek z mýho telefonu:</i></div><div><br /></div><div><b>"ona říkala, že honza je její druhej nebo třetí kluk se kterym spala"</b></div><div>"to já tvůj taky, ne? haha... i když já jsem maximálně tak druhej nebo třetí kuba se kterym si spala"</div><div><br /></div><div>zacit jezdit na skatu!!!!</div><div><br /></div><div><b>povidka o holkaxh ktery se jdou vyxitat se svyma kamoskama</b></div><div><br /></div><div>udělat s alexem čtení s podtextem a něco k tomu natočit</div><div><br /></div><div>thurston moore - demolished thoughts</div><div><br /></div><div>čtyři díry ve zdi</div><div><br /></div><div>holky se mnou šukat nechtěj. aspoň ne ty, který znám. a nebo o tom nevim. /// probudila jsem se ze snu, ve kterým mě viktorie vlastně znásilnila. viděla jsem, jak někdo odchází z našeho bytu a oknem jí. viděl jsem, jak po nich jde. myslela jsem, že umřu, že mě zabije, a tak jsem běželake dveřím, nestihla jsem ale zamknout. vrhla se na mě, ale jinak, než jsem čekala. líbala mě a šahala na mě, moc jsem to nechápala. už nevím souvislosti, ale najednou tam byly nějaký malý děti, jedno mimino obzvlášť maličký. ale to viktorii bylo jedno, šla prostě za tím, co chtěla.</div><div><br /></div><div><b>basnici hulej travu.</b></div><div><br /></div><div>vaclav belohradsky - demokracie skoncila</div><div><br /></div><div>IKEA</div><div><br /></div><div>jarní cibulka</div><div>smetana (veg)</div><div>jogurty (veg)</div><div>arašídový máslo</div><div>veranní rohy</div><div>bazalka, pepř, kmín</div><div>houby</div><div>čaj heřmánek</div><div>čaj máta</div><div>mléko (mandle/rýže?)</div><div>tofu</div><div>rajčata plech</div><div>cizrna</div><div>řepa (sklo)</div><div>česnek?</div><div>červená cibule</div><div>mrkev</div><div>rajčata</div><div>cuketa</div><div>paprika</div><div>pomeranče</div><div>kiwi</div><div>jablka</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div></div>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-76581377641715663622019-08-27T22:53:00.002+02:002019-08-27T22:56:17.929+02:00tak se zas sešel rok s rokem, co? už ani v mejch poznámkách v telefonu neni od posledního záznamu na blogu víc než jeden článek, tak to jsem snad asi tyvole šťastná, nebo co?<br />
<br />
letos v srpnu jsem navštívila stejnej fesťák jako loni a potkala jsem se tam s tim stejnym člověkem, kterej mě ještě rok předtim učil. prohodili jsme pár kamarádskejch vět a každej se svym partnerem šel vlastní cestou z avlastní party, ale nemohla jsem se zbavit toho pocitu, že musí stejně jako já přemejšlet nad tim, co se tady mezi náma loni dělo. rozdíl šestnáct let a katedra ale pamatujem si to voba stejně. na blogspotu jsem přihlášená permanentně a často na mě bliká z horního baru záložek, ale netušim, co se stalo, že mě zrovna dneska napadlo na něj kliknout. letmo projíždim i seznam oblíbenejch blogů a vybavila jsem si tu sílu, jakou to dřív mělo, jak se tady všichni lidi vzájemně cenili a tajně doufali, že se někdy poznaj, zároveň ale nechtěli míchat reálnej život s tim blogovym. možná bychom se všichni do jednoho nenáviděli, možná neni dobrej nápad dívat se co je za zavřenejma dveřma blogovejch deníčků. matně si vybavuju jednu holku, myslim, že si říkala Skyleta, měla dredy a její blog jsem už nikdy nenašla. na nějaký sociální síti mám asi furt v přátelích holky odněkud z ústí nad labem se kterejma jsme si plánovaly psolečnou budoucnost v praze. myslim, že tu snad všechny bydlej, le už jsme se nikdy nesešly. víc jak rok taky bydlim ve čtvrti, o který vždycky psala zelená, tak jí snad nadcházející podzim zase nepřinese nějakou sračku. pro mě byl tim krizovym měsícem vždycky květen a letos zůstal měsícem bez probrečenejch nocí a spálených mostů.<br />
<br />
já ani nějak nemám o čem psát, nemám náladu vypisovat, kolik kluků jsem za ten uplynulej rok ošukala a do kolika jsem byla platonicky zamilovaná a jak jsem teď ve vztahu s někym, koho jsem znala před šesti lety podobně, jako lidi z blogu. je to divný, protože je to vždycky nahoru a dolu a protože vždycky, když mě napadne něco napsat, přestane se mi chtít. jenom mi asi z ničeho nic přišlo fér připomenout se. jak se máte?xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-49443460754523596252018-08-08T01:25:00.002+02:002019-09-25T21:54:24.216+02:00<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;">můj život je jedna šílená diskotéka plná penisů a divnejch holek. kluci, kluci, kluci a nic jinýho neřešim, ale ona by to jinak byla nuda, tak se alespoň bavim. </span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;">byla jsem na testech na hiv, protoze jsem se o tom s nekym bavila a navic jsem videla film The kids a bylo mi z toho nejak uzko. samozrejme jsem v poradku, i kdyz jsem teda nedodrzela trimesicni rozmezi od posledniho sexu, ale jsem mnohem klidnejsi. sli jsme na ty testy s bejvalym, coz je vlastne asi taky bizarni, ale alespon jsem to nemusela snaset sama. “kdyz to budeme mit oba, tak si zasukame, a kdyz ani jeden, tak taky” nezasukali jsme si, ale zdravy jsme oba a taky mnohem klidnejsi. </span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;">a ted budu hodna, zejo. jen jsem si par dni pred vysledkama domluvila rande s klukem co ma krasnej penis, jen se udelal hned po tom, co ho do me dvakrat strcil a navic jsme si ani nerozumneli. takhle vypadam, kdyz jsem hodna? </span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal; min-height: 16.7px;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;"><br /></span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;">taky je tu po roce konecne leto, tak jsem se jela koupat v noci na slavii. v praci me vyzvednul kluk, kteryho jsem poznala prave nekdy loni na ty slavii a nechapu, ze jsem na nej zapomnela. hezkej, hodnej a rozumime si, tak jsem u nej dvakrat prespala, ale nedoslo na vic, nez libani, protoze jsem prece hodna. a taky vypada jako muj posledni bejvalej, coz me trosku desi. dvakrat jsme se byli koupat nahy na ty slavii, pili jsme pivka a povidali si, necemu takovymu rikam romantika... za jak dlouho me to prejde? vzdyt uz to znate, tak si tipnete.</span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal; min-height: 16.7px;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;"><br /></span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;">na posledni chvili jsem jela na povalec, dorazili jsme ve ctvrtek vecer, dali nejaky flasky, trochu amfetaminu a vydali se na Bcko, stage, kde hrali jakysi drumy a zas me to po dlouhy dobe bavilo, poradne si zadupat. tuc, tuc tuc, diskoteka. zacala jsem se tam bavit s partou, kterou znam uz hrozne dlouho ale nikdy me nejak nebrali, tak to bylo vcelku zajimavy obohaceni. kdyz zacalo svitat, sla jsem si ke stanku naproti stagy koupit pivko a najendou tam stoji predstava mych sexualnich fantazii, nekdo, koho bych chtela asi jen kvuli tomu, ze ho mit nemuzu. “cau,” obejmu svyho ucitele a zdravim se s jeho kamaradama. “sednem si nekam na cigo?” nadhodim, a tak s pivem polosedame na travu nedaleko stanku s pivem, stagy a mych kamaradu. zacalo to vazne nevinne, co tu delas, jak se mas, uzivas si prazdniny a co jinak a pak jsme najednou v sobe, libame se, rika mi, ze jsem jedina holka ze skoly s kterou by sukal a kdyz se ptam proc, odpovida, ze v sobe mam jakejsi naboj. to je moc hezky. resime psani a veci, najednou je uplny svetlo a za zady se mi ozyva moje jmeno... “tady jsme vlastne hrozne na ocich...” to teda, pousmejem se a za chvili vstavame pro dalsi pivo. potkavame jeho kamarady, presouvame se na vyhlidku k jiny stagy, slunce je tak romanticky videt, obchazime baliky sena a ulehame pred ne. strka mi ruku mezi nohy? tak jo, na balicich sena behaj jeho kamaradi a maj z nas pravdepodobne dobrou zabavu. dalsi pivo, sedame si na baliky, dalsi pivo, letmy usmevy. “a nepujdem se projit k lesu?” usmivam se, jasne, na nejaky odlehly misto. je to sranda, ma to takovou zvlastni vasen, resime veci, valime se v jehlici, sahame na sebe a povidame si, svoji ruku mam nekdy mezi jeho nohama a on tu svou zas mezi tema mejma, posouva se o trochu niz, nejderv prsa, bricho, najednou ma jazyk presne mezi mejma nohama, asi trochu vzdycham a smeju se, vazne se to deje? pak po dstinama stromu usinam, bodaji me vetvicky a skoro v polospanku slysim neco jako “promin, vzdy kdyz si dam emko tak mi nestoji,” trosku me to mrzi, vlastne jswm to celou dobu chtela a tak resime, kdy to v praze dokoncime, hlavne driv, nez skonci prazdniny, vlastne bychom to nemeli delat a po hodine spanku se probouzim, odchazim pryc se slabym rozloucenim, on prej zustava a ja se vydavam pryc, za svejma znamejma a kamaradama; na flasky a caru, poslechnout si techno a pak utyct pryc, zavolat bejvalymu kterej se stal mym nejlepsim kamosem, tak mu vsechno vybleju a on se mi smeje, vazne, VSECHNO SE TO STALO? jdu si na chvili lehnout, je odpoledne a ja bloumam ve stanu, kamarad co tam vedle me spi se ke mme lepi vic nez by musel, na par minut usinam a po probrani vlastne vazne nevim. </span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;">davam pivko, vodku, energitak a dalsi veci, potkavam ho, tak se na sebe usmejem ale prej uz brzo jedou pryc, takze se znovu nesetkavame. zacina bejt k veceru, cucam cukrik napustenej kapkou acidu a najednou jsem moc, odchazim daleko od stanovyho mestecka, jenom moc nechapu, co se deje. vsechno je zpomaleny, vsechno se uz jednou stalo, lidi se meni v monstra a loutky, tak s kamaradem ze stanu utikame do lesa. </span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal; min-height: 16.7px;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;"><br /></span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;">oteviram treti oko, mezi prazvlastnima paranoama se smeju, nechapu realitu, halucinace jaou tak moc silny, ze nevim kde jsem. v lese objevuju vlastni podstatu a kdyz se po x hodinach vracim mezi lidi, mezi hudbu a party, tak ani nevim, jestli jsem dobra. mam pocit, ze se pocuram, rvu na svuj druhej temnej hlas at si nasere, z ty kyseliny a nedosatku jidla se mi zveda zaludek, chvili sedim a chvili stojim, stale v halucinacich bloudim mezi lidma, divam se na ne a vsichnu maj masky, vsichni jsou plny drog a tak jdu radsi brzo spat. </span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal; min-height: 16.7px;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;"><br /></span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;">dalsi den a dalsi party, uz je sobota, nemam penize, nemam ciga a nemam alkohol stejne jako zbytek party, jeden po druhym somrujem vsechno, co jde. za posledni penize si platim ledovou sprchu, burgera a nekolik piv. nekdo me sezve na trochu speedu, porad mam pocit, ze po tom deklu vim uplne vsechno, nekdo mi podava bacardi. chaozz, moc me to nebavi, ale www byli skvely. sedim kousek od stage a vstrebavam lidi, chodim sem a tam a vedu konverzace, co mi nedavaj smysl, najednou me to cely nebavi, ale ani ostatni se netvari, ze by se bavili. nekonecna party, tak jdu nahoru a pak dolu, somruju posledni cigara a uleham ke spanku, ze kteryho me rusi hudba, ktera ani posledni den festivalu nekonci driv, nez v sest rano. </span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal; min-height: 16.7px;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;"><br /></span></div>
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;">jsem v praze a jsem opila, vazne bych ted oprcala tu moji predstavu sexualnich fantazii a nebo kluka, kterej odjel domu driv nez jsem cekala i kdyz jsme predtim tolik hodin plavali na slavii. mozna si matne vzpominam na bejvalyho, sere me, ale co s tim, kdyz party, platonicky lasky z nocniho plaveckyho bazenu a ucitele jsou mnohem zabavnejsi. ha ha ha, asi se smeju, ani nevim, penisy mi zatemnily mozek. prcat a radsi nic vic, jsem zas novej clovek ale ty touhy jsou stale stejny... rekni mi, ze me milujes, bud se mnou a v mezi case me vyprcej tak, jako nikdo jinej, ja jen budu sedet, pit maly plzne ve svy oblibeny knajpe a smat se tomu, ze to tak vazne je.</span></div>
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;"><span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
</span><br />
<div style="color: #454545; font-stretch: normal; line-height: normal; min-height: 16.7px;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;"><br /></span></div>
<div style="height: 0px;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: xx-small;">x</span></div>
<div style="height: 0px;">
x</div>
xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-48171755522522580982018-06-28T22:46:00.002+02:002018-06-28T22:46:30.216+02:00z jednoho bejvalýho jsem si udělala nejlepšího kámoše, se druhým spím a po třetím se mi stejská...xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-32252092062803029092018-03-12T21:48:00.002+01:002018-03-12T21:48:15.131+01:00proč se vždycky všechno tak rychle zkurví a všechno hezký rozpadne a já nikdy nemůžu přijít na příčinu těch sraček, já jsem snad vážně hrozně špatnej člověk, jinak nevim, příště zkusim podplatit karmu. cejtim se napíču. měsíc zpátky jsem měla nejlepšího kluk a teď ani nevim co dělá, v pátek jsme se málem rozešli, ale po pro mě rozumný promluvě jsme si řekli, že by to byla škoda. jsou to tři dny a já od tý doby brečim, nevim, jestli jsem schopná srovnat se s tim, že potřebuje tolik čau pro sebe. a tak jenom sedim a přemejšlim, v rámci zachování dobrých vztahů mu nechávám tolik prostoru a času kolik potřebuje, ale spíš to nezvládám, než že bych to zvládala. co se stalo, že to najednou nejde? po předchozích zkušenostech se nemůžu zbavit pocitu, že je tady někdo lepší a já se svojí tolerancí jsem akorát zbytečná. nechci to zahodit jen kvůli tomu, že vyžaduju víc pozornosti, než můžu dostat, ale zároveň nevim, jestli zvládnu bejt přítelkyně na baterky. před pár dnama se mi zase ozval vysokej, jakoby měl nějakej radar, pokaždý vycítí když se mi něco sere a objeví se jako největší zachránce, románek bez budoucnosti každej rok. máma mi říká, ať jsem sama, ale já to nechci, ani to neumim a ještě před chvilkou všechno fungovalo, tak co je. máme ve škole pěknýho mladýho učitele a já po něm jen tak z principu po očku mrkám a když vystupuju tam kde bydlí, vždycky se kouknu kolem, jestli ho náhodou nepotkám, jen tak nevinně, asi protože se jinak nudim. chodim čtyři dny v tejdnu do práce, pět do školy a v mezičase, kdy nemám co dělat, mám pocit, že to nezvládnu. ztrácíš se v mlze a já nevim proč, ani nevim kam, chci se zejtra probudit a vědět, že je to lepší, nechci se pořád dokola plácat v tom samym. poslední dny se mi do hlavy vkrádá i bejvalej a to, jak pro něj neexistoval nikdo jinej než já a i když to na tom celym ztroskotalo, je mi z toho smutno, když jsem teď v opačnym extrému, kdy mám chvílema pocit, jako kdybych neexistovala. takže mám tři možnosti: zlepší se to, vyserem se na to a nebo se nechám pomalu ničit dál, naposled jsem to totiž vydržela dva roky.xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-61795194247076692852017-10-26T13:55:00.001+02:002017-10-26T13:55:18.509+02:00<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">a tak se tu zas po několika měsících objevuju, po jedný z dalších z nekonečnejch kalících cest. po několika měsících, kdy mám pocit, že se to ZASE ubralo úplně jinym směrem. bejvalýho jsem odstřihla, asi jsme se ještě za tu dobu několikrát viděli, sexem si už ale tolik jistá nejsem. mezitim jsem potkala jednoho týpka, allblack. odněkud z litu, moc fajn kluk a párkrát jsem měla pocit jako kdyby mi zas bylo dvanáct, tak jsme se na sebe celou tu dobu hezky culili, ale i přesto, že u mě několikrát spal, se nic nestalo. musim uznat, že mi z toho bylo zvláštně; kterej týpek několikráti po x drincích spí u polonahý holky doma a ani si nešáhne, když nic jinýho? ani jsem nebyla schopná něco udělat já, protože ta jeho odtažitá část byla za prvé tak divná a za druhé mi to jěště připomnělo jednoho z bejvalejch, a to už znova nechci. takže jsem si tak půl napůl říkala, že fajn kámoš a napůl zas, že se mi moc líbí, dokud ZNOVA nepřišel někdo další. úplně si vybavuju, jak jsem v týdnu říkala spolužačce, jak mě to za chvíli omrzí a v neděli večer se najednou objevil K. </span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">zrovna jsem doprovázela allblacka aspoň k metru, když se najednou tenhle člověk ozval, jen tak z ničeho nic, zas ve spojitosti s jednou ze sociálních síťí. už pár hodin předtim jsem si říkala, že vypadá fakt v pohodě a když se takhle nabídnul, proč po něm neskočit. scénář víceméně podobnej jako vždycky; sedli jsme si, proběhli pět nebo šest hospod a v půl sedmý ráno týpkovi v nonstopu zvonil budík ať vstává do školy.... no a zejtra to bude třetí tejden, co jsme spolu každej den, co dáváme napůl flašku vodky, drinky anebo aspoň pivka. někdy, možná už během toho prvního týdne jsme se spolu vyspali, na lopatkách má vykérovanej chemickej vzorec serotoninu. je vo čtyři roky starší než já, a stejně extrovertní, takže se nemůžu nabažit. práskli jsme do toho ješte nějak jednou, a i když se furt vídáme a je to takový moc hezký a roztomilý, nemáme potřebu vyšukat si mozky z hlav. (i když já možná trošku tuhle potřebu cejtim.) </span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">běháne spolu po celý Praze a jenom mluvíme, mluvíme a řešíme všechno, co jde. je to takový hezký, a přijde mi to zas ulplně jiný než to všechno předtim. na půlku listopadu máme naplánovanýho Krysaře a tak něhak celkově to asi vypadal nadějně, tak jsem zvědavá, jestli mě to zas za pár týdnu přejde anebo z toho třeba něco bude. </span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">zas mám trochu pocit, že nestíhám žít, všechno se děje hrozně rychle, a hlavně se všechno hrozně rychle mění, ani se nestačim divit, jak je to furt nahoru dolu, z pohádky do pohádky a nikdy se nezastavit... a když si odmyslim školu, která mě momentálně dost vyčerpává a zas mi způsobuje nějaký problémky, mám se vlastně fajn. tak schválně, jak dlouho mi to vydrží.</span></p>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-17706525900481092902017-09-25T21:23:00.000+02:002017-09-25T21:23:16.961+02:00sex s expsal mi bejvalej, jestli prej napíšu zas článek na blog, tak ho teda píšu.<br />
<br />
románek s mym modrookym bejvalym pokračuje jakymsi pofiderním způsobem; občas se vidíme, občas ne, a když jo, tak se buď hádáme anebo šukáme, což za to fakt nestojí. furt dokola řešíme, co teda s náma jako bude (,he?) ale nejspíš úplně zbytečně. opakujem si, že se nechceme chovat jako čuráci, ale oba to děláme. opakuju mu, že s nim nechci bejt, a nejsem schopná mu vysvětlit, že se chovám úplně jinak pokaždý když ho vidim jen pro to, že je mi to tak důverně známý a vážně netušim kam s těma rukama jinam, když ne do rozkroku. přijdu si jak píča, protože vlastně vážně nechápu, jak se to chovám - věci, který mě na něm štvali mě štvou o to víc, vidím všechny ty důvody, proč ne, ale pořád se chovám trochu jinak, než bych chtěla. a do toho, do toho tu mám svýho Stalkera. připadám si, jak kdyby mi bylo znova třináct, neni v tom nic fyzickýho, jen takový chvilkový poblouznění, který sama úplně nechápu. stovky zpráv denně, tři hodiny na telefonu, a když přijede, celej den chodíme po Praze tam a zpátky, na pivo a panáky a pak v noci končíme u mě, tak zvláštně si každej lehnem na jednu stranu postele a pod vlastní peřinu a já nějak nevim, co to znamená. možná jsem z toho frustrovaná, a tak jsem si dvakrát připomněla jak vypadá péro jinýho z mejch bejvalejch. úplně mě to neuspokojilo, ale uspokojilo mě to, že i po roce se ozval a dopadlo to takhle, tak pozdravuj svojí holku, bráško.<br />
musim uznat, že jsem taková divná, ale jak začíná škola, aspoň jsem se trochu srovnala a probrala se z tý nekončící party. a tak jen přemejšlim, jak se srovnat s modrookym bejvalym, se kterým sice nechci bejt, ale cejtim, že ho mám nějakým divným způsobem pořád ráda a nelíbí se mi, když tráví čas s holkou co si už x let střílí, nelíbí se mi, když ho jeden pátek potkávám na staromáku v takovejch stavech, že se nasírám a odcházim radši pryč a už vůbec se mi nelíbí to, že se tim vlastně vůbec zatěžuju a přidělávám si nervy. fakt bych chtěla, abychom byli kámoši, ale nějak to nefunguje. (divný.)<br />
<br />
se stalkerem si domlouváme výlety, výstavy, hry a různý srandy, tak chodim na zkušební směny do třetí práce a přemejšlim jakej čtvrtej job si zvolit, ať mám víc peněz. cejtim se trochu divně, když on je každej den na dvanáctkách v práci a na konci měsíce má čtyřicet, zatimco já kvůli škole nemám čas a vydělám si sotva na svoje píčoviny... možná jsem se na něj trošku upla, ale buď mě to za další měsíc přejde, anebo mám aspoň dalšího novýho člověka, s kterým si budu mít co říct. a víc už radši nic, já totiž nějak vážně nevim.xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-49329190009654372122017-08-13T02:13:00.001+02:002017-08-13T02:13:43.212+02:00<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">já a moje pravidelný psaní. já a moje psaní. já a moje vztahy, já a moje známosti. já a můj život... doprdele, furt se nemůžu rozhodnout, jestli je napíču, nebo vlastně úplně skvělej, ale stoprocentně by někdo měl natočit film, minimálně by to totiž byla sranda. sem a tam, z pasti do pasti a nikdy se nezastavit.</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">po roztomilým slovákovy s blonďatýma vlasama, kterej už dvakrát skončil mezi mýma nohama neni ani stopy. teda, viděli jsme se, ale asi to moc nevypadá na další zábavu, dokonce jsem se dozvěděla, že má snad i holku. to sice opět není můj bussines, ale přijde mi to úsměvný, možná je to ale jen tím, že se mi vlastně i docela líbí. </span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">jeden večer jsme šli s jedním kamarádem na pivo. vzala jsem sebou i holku, kterou jaem o pár dní zpět nějak náhodně poznala, ale už ve chvíli, kdy jsem domlouvala pivko, měla jsem před sebou vidinu sexu. CH. zrovna vyhrál na matech dvacet tisíc, takže měl náladu pozvat všechny na všechno, tak jsme si dali tatarák, pivka a po půlnoci, kdy kamarádka zmizela, šli ještě na maty. jemu tentokrát štěstí nepřálo, ale mně jo. z herny na jiřáku jsme šli parkem k vietnamcům pro cigára a už tam začaly padat pusy, ruce pod trikem, pod kalhotama, smích. prošli jsme riegráčema nad hlavák, kde stačilo pár prázdnejch vět a už jsem byla opřená o strom, šaty zvednutý nad prdel. začalo pršet, CH. říkal, že je to prej vlastně docela poetický a měla bych o tom napsat. směju se, vlastně mi i přijde zbytečný se stydět. ("ani nejseš první, s kterou bych jí podvedl.") to mě mrzí, bráško, a o pár dní později mám stejně v chatu nabídku na pivka, s dovětkem, že bychom si zas mohli zašukat. kdy se proberu z týhle mánie? není to jen kompenzace, není to jen debilita anebo se vážně jen fakt dobře bavím?</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">jeden pátek po práci se vidim se svým ex. nakonec na celej víkend končí u mě doma, přijde mi to tak intenzivní, tak stejný jako ty tři čtyři měsíce zpátky, jako by se to mezi tím nikdy nestalo, ale už v sobotu vím, že dělám vážně blbost. a tak jsme spolu dalších pár dnil, jen ležíme, ani vlastně moc nemluvíme, jen je to celý o takových těch dotecích, který mi jsou tak nebezpečně známý. jeden večer končíme v erroru na palmovce, což je fakt error. "hele, a vy spolu teda chodíte, nebo jak?" ani jeden z nás neví jak reagovat, další noc u mě, pak dostávám horečku. dva dny mi nosí čaje, v noci mě přikrývá, ráno objíma. první večer vylezem ven a já mám hned potřebu řešit, jak to teda je. to jsem se zas sama uvalila do takový pasti, která není možná. na jednu stranu mě baví s ním být, ale na druhou stranu vím, že s ním bejt nechci. on v tom má jasno, prej je to skvělý a moje pokusy o vysvětlení toho jak se cítím nerespektuje ani neuznává.</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">tyvole, tak koho dalšího mám ošukat, abych se zas cejtila líp? nějak se v tom totiž začínám topit.</span></p>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-19265200559871901212017-07-20T02:30:00.001+02:002017-07-20T02:30:31.417+02:00alice se dala na pití<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">milý deníčku, začala jsem chlastat první ligu a spát s klukem, kterej je pravděpodobně další bipolár. docela mě to s nim baví, i když ten sex neni úplně to, co bych chtěla, ale je to takový hezký, mít někoho vedle sebe, já totiž neumím být sama. od neděle do úterý jsem se s ním válela v posteli, vypili jsme napůl flašku vodky a já se propila do střízlivosti, uvařila jsem dva parádní obědy a pak dostala snídani do postele, ale furt jsem si říkala, že je to vlastně vtipný, že vidim, že dělám píčovinu. říká mi, že mám nožičky k nakousnutí a že jsem hot, já se pokaždý usměju, ale asi to nechci. občas mu přepne a začne mluvit z cesty, už se to učím ignorovat, ale je to strašidelný. oba píšeme a když jsem přišla k němu, na posteli ležela moje vlastní knížka a vedle ní sešit s nějakou jeho povídkou. rozluštila jsem z toho škrabopisu, že je to celý o nás dvou, o sexu, o zvířatech. musela jsem se nad tím pousmát a konstatovat, že mi to něco připomíná. hladí mě a škrábe skrze moje křivky a občas si mě přitáhne, jako kdybych mu patřila a asi vůbec netuší, jak moc absurdní mi to přijde, jak myslim na to, že se mi za chvíli vrátí stará láska a já už si teď dokážu představit, jak to dopadne.</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">vyzvedává mě po práci, s tím, že pojedem ještě do centra, jestli někoho nepotkáme. potkali jsme zrzavýho kamaráda s dalším klukem, říkám si, že je pěknej a nakonec se vyhecujeme a jdeme pro flašku zelený. zetko pro zetko, moje jméno totiž taky začíná na zet. sedáme si na náplavku, po cestě dokonce na parepetu leželi dva panáky, a jestli tohle neni pokynutí od boha k tomu se opít, tak už nevim. zelená zmizela do deseti minut, tak se vydáváme pro další, ale nakonec končíme v hospodě na pivko a fotbálek. elfí bipolár sedí na gauči, kouká do telefonu a nevypadá to, že by se bavil, přisuzuju to ale trávě, přesně proto už třetím rokem nepálim. nakonec se posouváme dál, na další flašku, na ípák. před hospodou ještě zrzavej kamarád bere flašku, neni totiž pravda, že zrzci kradou duše, my krademe flašky. bipolára to naštvalo, můj bussines to sice není, ale za vidinou večerních hrátek ho dobíhám a přesvědčuju, ať to neřeší. něco zamumlá, vytrhne se mi a na karláku pádí do píči. už trochu opojená vílím alkoholem pro chudý se tomu usměju a s ostatníma nastupuju do dvacet dvojky, směr nuselský schody. po cestě dopijem ten zbytek absolutky, po který se možná předchozím majitelům bude stýskat a u vietnamců bereme další. přicházíme za novýma lidma, vzájemně se představujem, abychom to hned v zápětí mohli zapomenout. kluci maj další tři vodky, mizí ale rychle. se zrzavým řešíme krátce bipolára, ani jeden totiž netušíme, co se stalo. pak mi přichází můj vysokej dvoumetrovej kamarád a mezitím se zas objevuje bipolár. moc se nekamarádí, tak to neřešim, piju a povídám si s vysokým, trochu mi totiž promlouvá do duše a stěžuje si, že na něj seru kvůli svejm vztahům, rádoby vztahům a sexu. možná trochu jo, ale vnímám to jinak. poslední vodky už je jen půlka, takže část kluků běží pro další, a vysokej mě zatim prosí, jestli u mě nemůže spát, protože to má blíž do práce. odmítám to, stále s vidinou sexu s bipolárem. mezitim dopijem další vodku, potkáváme někoho dalšího s becherovkou a když je mi nabídnutá, statečně si loknu. nakonec odcházím dolů po nuselskejch schodech se zrzavým a s bipolárem, ten ale se sluchátky jde po druhý straně ulice. začínám litovat, vysokej měl totiž asi pravdu, že na něj občas seru. ještě zapadáne do casina, sedim u elektronický rulety, bipolár zas někam zmizel, aniž by cokoli řekl a na smsky nereaguje. nevyhrála jsem nic, a říkám si, že je asi čas jít spát, jen se ptám zrzavýho, jestli na něj mám čekat. byl upřímnej; "jestli se mnou chceš spát, tak počkej, jestli ne, běž." tak se teda zvedám a odcházim, k baráku to mám jenom kolem bloku. a před nim stojí bipolár, neřekne skoro nic, tak jen odemknu. vzklouzne za mnou, tváří se nasraně, a ulehne do postele přesně tak, jak předtím stál. ani já se nesvlíkám, ponožky si nech kurvo, bipolár nereaguje a tak usínám. o pár chvil později ještě reaguju na esemesku od kamaráda, kterej mi píše, že je hrozně sjetej, že jsem fajn kamarádka a že mě má rád. </span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">ráno se probudim v 7, bipolár je pořád v kómatu a tak znova usínám, jen jsem si stihla sundat nadkolenky. když se finálně probouzim, už i on trochu reaguje... "už jsi dobrej?" "jasně." a pak rozespale do telefonu tátovi odpovídá, že se mu ozve později. beze slova, bez doteku, bez pohledu jen ležíme, když se najednou prudce zvedne, nahází si pár věcí do botahu a sbírá se k odchodu. ptám se ho, co jako dělá; "musim pryč," odpoví mi a už jen slyšim jak práskly dveře. posadila jsem se na posteli a upřímně mě to rozesmálo.</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">ani jsem neměla chuť to řešit, tak jsem se oblíkla a jela za kamarádkou do práce na cigáro, s tim, že pak s již zmíněným sjetým kamarádem půjdem na oběd a večer do letního kina. po obědě jsme chvíli chodili centrem, než si sedli na zahrádku na pivo. po prvím pivu se zmínil, že by chtěl tetování a za půl hodiny už jsme seděli u kamaráda na žižkově ve studiu. po opíchání jehlou jsme ještě koupili flašku jaegra a vydali se i s tatérem do další hospody. hospoda na vinohradech nás zklamala, ale po jednom telefonu jsme měli plány jasný, všechny cesty totiž vedou na scénu. flaška po cestě zmizela, ve fivuze jsme proto koupili další flašku, pak přišli další lidi, další známý, další flašky. asi v pět jsme přijeli tágem ke kamarádovi domů, kde jsem si půjčila na spaní triko mýho ex, kterej tady teď bydlí. přišlo mi to trochu úsměvný, půlka těch věcí tam byla jeho a mně tak dobře známá. měla jsem z bytu zakázáno kamkoli cpát fotky, vzhledem k předešlejm událostem by si totiž můj ex mohl myslet, že mu prcám kamaráda, naštěstí ale prcám někoho úplně jinýho a to je snad jedno.</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">druhej den mi začal psát tatér, že se nudí a posílat mi takový zajímavý fotky z postele, s tim, ať se stavim, asi ho totiž nebaví píchat jen jehlou. kdybych nebyla líná a střízlivá, snad bych i přijela, ale nějak to nevyšlo. s kamarádem jsme ještě šli na oběd a já pak jela domů. bipolár se ozval, ptal se mě co mám za nový tetování a teď sedíme v kupé vlaku, leží o mně opřenej a batůžek má narvanej amfetaminama a skérem. jedeme ke kamarádce a jejímu klukovi na barák, hotový double rande, úsměvný. </span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">jedna kamarádka mi říkala, že jediný řešení jak se z toho vymotat, je ošukat někoho jinýho. takže dávná láska, o který už jsem tu už určitě musela někdy psát, nebo tatér? nebo oba? život je sranda.</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">a musim uznat, že vyspat se s někym jinym mi prospělo. ale abych nepředbíhala, vezmu to po pořadě, jak už to v deníčku chodí...</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">s bipolárem jsme vlakem cestovali ve čtvrtek, v pátek jsem se ale viděla s tou dávnou láskou. vypili jsme každej flašku vína, abychom se vymotali z temch trapnejch dialogů a nakonec jsme skončili ve vagónu, kde jsem vyexovala během pěti minut tři vodky s redbullem. v kombinaci s flaškou vína mi to asi úplně nesedlo, takže po nějakým neidentifikovatelným časovým úseku a pivu jsem skončila venku na národce před obrubníkem, dostala jsem ze sebe nějaký ty tekutiny a nejsem si moc jistá, co se dělo v mezičase, ale kolem pátý ráno jsme s dávnou láskou přijeli ke mně domů. padly nějaký polibky, a i přes to, že to jinak bylo hrozně fajn, tohle mi přišlo vážně trapný.</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">v sobotu jsem odjela na týden do Janských lázní, kde jsem úspěšně celých šest dní abstinovala a říkala si, že se mi stýská po bipolárovi. když jsem pak v pátek přijela do Prahy a na celej víkend skončika u něj doma, zjistila jsem, že mě to vlastně nějak nebaví, že to ani za ten sex nestojí, a snažila si najít nějaký jiný plány.</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';"> v pondělí jsem šla kamaráda doprovodit na tetování, nakonec ale i na mým předloktí skončil anděl z in utero. už ve studiu jsme načali nějaký pivka, v riegráčích jsme se zasekli na flašce ginu a pak jeli ještě na scénu, za nějakým relativně náhodným klukem, kterýho jsem někdy o víkendu někde potkala. už v tu chvíli se mi líbil, takže když ve čtyři ráno zmínil, že se mu nechce domů, měla jsem jasno. moje kamarádka měla pravdu, když říkala, že jediný způsob jak se dostat z toho podivnýhi koloběhu je vyspat se s někým jiným. jako bonus k fakt skvělýmu sexu jsme si i ráno vážně příjemně pokecali, bipolár mi ale teď přijde jako největší idiot. zmínila jsem se o tom další kamarádce, s tím, že je stejně lepší vysrat se na to teď a s prosbou o gratulaci, ale prý mi nebude gratulovat k namotávce. takže jsem nejspíš oficiálně lamačka klučičích srdíček, jen si stejně myslím, že po všech těch vztazích si přece můžu užívat, dokud to jde. horší na tom je, že po jednom dni bez sexu už zas přemýšlím, s kým by to za to stálo, když je mi trapný se ozývat blonďákovi z pondělka. takhle to zní, jako bych byla nějaká ultimátní štětka, ale pravda je asi někde trochu jinde. a abych byla trošku feministka, vás neštve, že když se holka s někým vyspí, je hned za kurvičku, ale kluk za frajera?</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69);"><span style="font-family: '.SFUIText';">teď jedu zas z flašek a všelijakejch pofidérních kaleb domů, s tim, že si poslední dvě hodiny píšu s blonďákem z pondělka nějaký srandy, ale jedinej můj cíl je vlastně sex. shánim někoho, komu budu moct kdykoli napsat "sex?" a on odpoví jen jo, bez zbytečnejch hrotů, intrik a výčitek... jen je na hovno, že tohle většinou úplně nefunguje. musim uznat, že je to někdy valžně těžký bejt sama, když nechci ošukat každýho idiota, kterej má péro. takže, kdo mě zachrání?</span></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>
<p style="margin: 0px; font-size: 14px; line-height: normal; font-family: '.SF UI Text'; color: rgb(69, 69, 69); min-height: 18px;"><span style="font-family: '.SFUIText';"></span><br></p>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-63655805064850757422017-06-21T15:08:00.002+02:002017-06-21T15:08:43.103+02:00guess<br />
asi je čas na deníček, asi je čas dát to celý tak nějak dohromady, vzhledem k tomu, že jsem zas sama a dělám docela blbosti a abych nemusela řešit sama se sebou jestli vážně dělám blbosti, tak dělám ještě větší, takže je asi vážně na čase něco napsat a trošku si tim srovnat vlastní myšlenky.<br />
asi měsíc zpátky jsem po dalším rozchodu, zase v květnu, protože mě se takovýhle věci dějou rok od roku před létem. dva dny jsem si probrečela, pak se nakopala do prdele a řekla si, že nemá cenu držet teda něco, co je na hovno, začala jsem chlastat hrozný šílenosti a bavit se s blbečkama, pak s jednim z nich trávit o trochu víc času a nakonec končí u mě v posteli druhej den za sebou, sedíme na posteli a z něj se stává takovej malej architekt když staví zajímavosti na displej mýho telefonu. za ty dva dny jsme se prošnupali do jakýhosi ráje, dvě noci s Karlem a víš, že seš dobrá, že si můžeš dělat co chceš, jak chceš a nemusíš z toho mít špatný svědomí... jenže pak ti odpoledne volá kamarádka, že jí volal tvůj bejvalej a chce se s tebou sejít, jenom se to bojí napsat, a že zněl hrozně.<br />
vodkejveš to, protože ti přijde fér se s nim sejít, ale stejně jedeš vo půl hodiny pozdě kvůli tomu předchozímu blbečkovi, kterýmu znova roztahuješ nohy. aspoň na pár minut.<i> ("prostě jsem z tebe úplně hotovej")</i><br />
<br />
no a tak jsem za nim jela, celá nesvá z toho, co se bude dít, a nakonec oprávněně. myslela jsem, že mě to zlomí, když se mi rozbrečel a nasadil takový to klasický, že ho to mrzí, že už nebude čurák a že jsem pro něj výjimečná a já tam jen seděla a furt dokola opakovala, že už to znova nechci, protože nechci, ale zároveň se necejtim dobře když vidim jak kvůli mně trpí někdo, s kým jsem ještě měsíc zpátky trávila téměř každej den. a upřímně teď nevím, co mám dělat, když mu nechci ubližovat ještě víc, přijde mi rozumnější se nevídat a nenechávat ho v naději, jenže když ti pak o pár hodin později volá, i přes ten telefon slyšíš jak se chvěje a tvrdí, že si chce jen popovídat... bolí to, ale vim, že znova už to nechci a tak se chovám jako píča. bolí to, dívat se do těch obřích modrejch očí, jak jsou opuchlý a rozmazanýma slzama, bolí to, vidět jak se dívá, když znova kroutíš hlavou protože nechceš další past, bolí to, ale jsem rozhodnutá to přejít. a vlastně to asi i přecházim docela úspěšně, když nejsem smutná kvůli sobě, ale reálně vážně jen kvůli němu, kvůli tomu, že úplně přesně vim jak se cejtí. jak teď bude následující měsíce pokaždý někde sedět a tvářit se, jakože dobrý, ale pak pokaždý když přijde domů, obklopí ho akorát sebelítost, představa toho jak to bylo všechno skvělý a svíravě těžkej pocit toho, že s nikym jinym už to takový nebude. jenže bude, přijdou lepší, hezčí, další, s kterýma bude mít tentokrát společnýho víc, než dobrej sex a debilní humor. pro mě je to jen jeden z dalších, jakkoli hnusně to může znít, ale prostě je to tak. já se oklepala, dělám teď píčoviny, bavim se a dokonce mi to celý ani nepřijde jako kompenzace, ani mi nepřijde, že bych měla potřebu ty píčoviny dělat kvůli němu. jediný, co bych si přála je to, aby byl dobrej, aby byl dobrej tak jako já, aby se bavil a za další měsíc si třeba můžem sednout na kafe a budem si vyprávět...<br />
<br />
ve čtvrtek jsme se zas s kámoškou vyhecovaly a šly na brigádu do kabaretu (jo, je to striptýz a bordel) jako hostesky a bylo to super. člověk se zadarmo vožere, v hezkejch šatičkách pokecá s týpkama a zatančí si s holkama a ještě za to dostane zaplaceno, aniž by se musel svléct, nechat na sebe šahat anebo dělat cokoli, co nechce, takže jsem vlastně docela ready na další párty a na další cash, i když si teda nedokážu představit, že jsou holky který tohle dělaj pravidelně. na druhou stranu, jsou zas i holky který tohle dělaj pravidelně a navíc zadarmo, takže nejspíš neni co řesiť, i já v sobě mám tenhle kousek štětky kterej občas potřebuje ven.<br />
<br />
no, takže se vlastně asi nic nezměnilo, takže jsem vlastně furt ta stejná malá holka, která jenom jde tam, kam potřebuje a za tu cestu si nabije tolikrát, že už jí´ to snad ani nevadí. ptala jsem se jednoho z těch blbečků s kterým se těd vídáme o něco víc než je zdrávo, jestli si myslí že jsem alkoholik. nemyslí. prej jsem jenom životem znuděná kurvička a o tom to asi celý je, baví mě žit svůj život do extrému, baví mě, že nikdy nevim jak to dopadne a jak to skončí, i když musim uznat že se úplně nevyplácí nechávat zajít do extrému zrovna školu, protože zas musim řešit absenci a slibovat, že se tentokrát vážně budu snažit...<br />
<br />
v pátek jsme taky jeli s blbečkama na votvírák, kde jsem si řekla že nechci rušit čtyřměsíční detox od drog, ale Karel zadarmo je Karel zadarmo, nakonec jsme téměř celou noc seděli v pěti lidech zavřený v autě, řešili hovna, šňupali koks a kouřili cigára, protože se nikomu z nás nechtělo do tý nechutný zimy. byla jsem na festivalu po pěti letech a užila jsem si to, ale představa toho že bychom tam místo do soboty zůstali do neděle mě děsila na plný čáře, já jsem totiž zodpovědnej a příležitostnej feťák a třídenní párty bych nejspíš nedala, nebo teda jo, ale nechtělo se mi přijet v neděli večer v píči na byt a v pondělí pak řešit další povinnosti.<br />
<br />
a když jsme u těch povinností, včera jsme se s kamarádkou jely koupat, někdy před devátou jsem stála na andělu a říkala si, že na chvíli pokecám s elfem a pojedu domů, ale pak je najednou půlnoc, já v sobě pár ciderů, koluje kapitán morgan a když za mnou elf běží s pocukrovanym displejem telefonu, bez váhání si ten zbytek slíznu a pak jen vidim jak kluci kradou nepříjemnejm němcům sud piva a ve čtyři ráno končí ten elfí blbeček zas u mě v posteli a hlavně mezi mýma nohama, a já nevim, já dopíči nevim jestli to chci a nebo ne, protože je to vlastně hezký, vlastně je to fakt skvělý, ale dokážu si dost živě představit jak to celý dopadne, jak zas jeden vztah vyměnim za druhej a po půl roce si uvědomim, že si jenom kompenzuju píčovoviny za poslední čtyři roky. ale kamarádka mi ho chválej, řikaj, že to cení a já mám radost už jen z toho, že távim čas s někým, koho maj ostatní rádi... dokonce kluci přišli na to, že jedna ze zkomolenin mýho vlastního jména zní jako nějaká droga, třeba jako nějakej speed z amsterodamu a tak furt slýchám pořád dokola, že tenhle elfí blbeček je mnou docela předávkovanej a v tom svym triku guess mě nenapadá nic jinýho, než furt dokola říkat <i>hádej</i>...<br />
<br />
a je to hezký, ale co já teď s tim? zítra odlétám na tejdenní dovolenou, farma, zvířata, sardinky a moře, tak bych si měla dát detox vod všeho a hlavně od lidí.<br />
<br />
jak tohle dopadne?xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-16062606418168871072017-04-11T23:42:00.001+02:002017-04-11T23:42:19.470+02:00měsíce<i>únor</i><br />
tak jsem tady, jsem tady a píšu, píšu jak nikdy a zas ve tři ráno po x skleničkách vína a vodce a flašce vody s emkem co tak nějak kolovala po lidech - znáte to, jsem tady a poslední dva dny se mi zdá o mym ex, poslední dva dny brečim jen tak pro nic, protože se mi chtělo a protože to jinak nešlo. žárlim na kamarádku že píchá s mym bff, jakože best friend forever - znáte to. a tak jsem na sračky a asi nevim co víc k tomu, od doby co píšu mám tvůrčí krizi a už dávno jsem si zvykla, že lidi z blogu jsou ošklivý a k tomu čuráci a beztak i pozéři, co je na blogu to je svatý, přísahám... tak se ve tři ráno vracim z hospody, kdy kluk co o mně píše básničky a dělá, že ne, vezme někomu z opuštěný peněženky dva litry, vrací mi dvě kila a kupuje cigára, hrajeme šachy a dámu ale neumim ani jedno - znáte to, kdy mě doprovází na tramvaj a dvakrát po sobě objímá (trapas) a já si říkám že nemít kluka už šukáme o pár metrů vedle - znáte to, asi se potřebuju zkurvit ale přitom celej večer píšu esemesky tomu svýmu a těšim se až zas budu vedle něj, tak čim to je, že pokaždý když poznám někoho kdo se mi líbí tak už myslim na sex. a to mám všechno co chci a furt je to málo a tentokrát vim, že se kurvit fakt nechci, tak nad tim aspoň můžu přemejšlet, ať neposeru další věc a nerozdupu další klučičí srdíčko, i přesto, že to tehdy byl (nebo vlastně byly?) jen kroky z čirýho zoufalství...<br />
<br />
<br />
já fakt kurva nevim, co se mnou poslední dobou je. fakt netušim, proč se ve mně střídaj pocity nekonečnýho štěstí a pak mi najednou přepne a mám pocit, že je všechno napíču... a tentokrát asi nebude problém v mým klukovi, ale ve mně, v tom, že jsem v podstatě čtyři roky nebyla sama, že mám nějakou potřebu furt se poohlížet po jakýsi alternativě, i přes to, že to tak není vůbec myšlený. nevim, jestli je to špatně že mě baví flirtovat a jestli je to špatně, že si posledních čtrnáct dní píšu s nějakým debílkem, kterej je jako v pohodě a konverzace ve finále o hovně, ale na druhou stranu mě to baví a pak se potkáváme v jednu ráno v hospodě a některý ty kecy jsou asi trošku zcestný, jakože "nevim jestli bych ti to měl říkát, ale fakt se mi líbíš," a já z toho mám napůl prdel a na půl mi to lichotí, jenže o pár židlí vedle sedí můj kluk a tváří se tak nasraně jako nikdy, že tu nebude sedět s debilníma čurákama zatimco já se ale bavim a tak jsem v pasti, nechce se mi domů ale nechci ho srát, protože jsem fakt ráda za to co mám (docela punchline btw) a nakonec se mi po cestě domů rozbrečí v tramvaji, s tim že žárlí, s tim že je mu na hovno a s tim, že si rok a -<br />
<br />
<i>duben</i><br />
- a já fakt nevim, co jsem chtěla napsat.<br />
vim jen to, že je zas všechno úplně jinak a taky vám řeknu malý tajemství: vždycky chci použít, že se všechno změnilo o 360 stupňů, jenže nikdy nevim jestli je to správně a neřiká se třeba 160 stupňů a nebo jenom 23 a jestli vůbec záleží na tom, jak moc se to otočilo a jestli jsem se náhodou neotočila já...<br />
<br />
říkám si, že by bylo dobrý psát aspoň trochu pravidelně, ale to se asi nikdy nenaučim a na jednu stranu je to možná dobře, protože pokaždý když si čtu minulej článek, moje nálada a pohled na věc se jen během toho čtení stokrát změní, stokrát odložim notebook vedle sebe, stokrát si poposednu, stokrát se poškrábu a stokrát zapomenu, co jsem vlastně chtěla,.. zrovna před pár minutama jsem si lehla na záda, do vodorovný polohy, nohy mírně roztáhnout, čípek vložila do aplikátoru a aplikovala do pochvy a připadala si, jako naprostej idiot. už si ani nepamatuju, kdy jsem s močákem neměla problém, je to nekonečnej problém, občas někomu říkám, že mě to trápí a pak se mi dostane odpovědi, která zní asi tak, že "jo, to jsem měla jednou a nikdy víc bych nechtěla," a já mám pak zas slzy na krajíčku, protože se nemůžu ani v klidu vychcat, nemůžu si ani zašukat, protože to furt bolí, jsem z toho zoufalá já, je z toho zoufalej můj kluk a všichni můžeme bejt zoufalý dohromady.<br />
<br />
zrovna píšu kamarádce, že poslední dobou vůbec neumim psát, že pokaždý něco rozepíšu a o pár vět později zjistim, že jsem najednou uněčeho úplně jinýho. a to je divný, protože tohle se mi děje jenom když mluvim, ne když píšu...<br />
<br />
v pátek jsme zas s jinou kamarádkou byly na párty v crossu, jako zaměstnanec mám vstup zadarmo, tak jsem protáhla i kámošku a peníze který jsme ušetřily za vstupný jsme narvaly do drog. daly jsme si večer bez kluků, takže bylo docela komický, když jsme si zavřený na hajzlu daly minutu volání a obvolaly ty naše chlapáky, že je milujem a že je všechno dobrý. já jsem ale trochu podváděla, protože jsem tak nějak průběžně toho svýho informovala furt. tančit jsme byly přesně jednou, přibližně na dvě minuty, po kterejch se nám udělalo blbě, takže jsme celej večer seděly u stolu s jedním fakt roztomilým klukem, kterej tvrdil, že je fakt velkej pěstitel, vytáhl mokrej venek a vypadal, že to brko snad nikdy nesmotá. já už snad tři roky hulim hrozně málo, jen tak nějak příležitostně, protože mi to fakt nedělá dobře, takže si dám pokaždý třeba dva prásky a pošlu to dál, ale po těch drogách mám hroznou slinu. baví mě, jak mě emko nakopne, ale ta tráva zklidní a já jsem pak úplně debilní, jenže hrozně příjemnym způsobem. jsem třeba schopná vstát s tim, že se jdu vychcat a natočit vodu a když stojim ve frontě do kabinky, přemejšlim, co tu vlastně dělám... ale o drogách už dost, sice bylo fajn se po dlouhý době odreagovat, ale jelikož jsem zodpovědnej feťák, pár měsíců zas nechci nic ani vidět. se mnou ty drogy totiž vždycky hrozně zamávaj, jsem pak mimo ještě další dva dny, úplně vyčerpaná a neschopná cokoli dělat.<br />
<br />
jak nad tim teď přemejšlim, tak jsem se zas úplně zasekla a ani netušim, k čemu jsem chtěla přeskočit teď, v mym životě se totiž furt nic neděje, láska, škola, práce a mezitim jen pendluju, všechno je více méně skvělý, jen když se občas opiju tak mi přepne a mám pocit že je něco špatně v mým vztahu, přitom je to všechno fakt skvělý, dokonce i kámošky záviděj (<i>"vy spolu máte hrozně hezkej vztah, to je hrozně hezký kámo"</i>) a kámoši vám řikaj, že ste teplí a tak to má asi bejt. občas se mi do snu vloudí ex a nějaký divný paranoi, jakože stojim na zastávce a přísahám že na druhý straně ulice stojí, furt v těch stejnejch šedejch jeanech který nosí už třetim rokem, nebo když si třeba zalejvám čaj horkou vodou a najednou si vzpomenu, jak mě jednou hrozně něčim nasral. je to zvláštní, že se mi furt takhle loudí do podvědomí, myslela jsem totiž, že když to už bude rok, tak už to přejde, ale stejně se mi občas připomene. naštěstí mi pokaždý stačí otočit se na druhej bok, chytit za ruku mýho kudrnáče a vědět, že tentokrát jsem vážně v pohodě.<br />
<br />
<br />xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-56191859514251868472017-02-03T00:18:00.000+01:002017-02-03T00:46:37.164+01:00never ending story<div>
<i>12. ledna </i><br />
tak se ti zas povedlo připomenout se mi, i když nevim jestli jsem to tak úplně chtěla, a hlavně teď nevim, jak to mám chápat, jediný co chápu dobře je to, co jsem udělala a jsem na sebe fakt pyšná, protože je mi úplně jasný, jak by to dopadlo... a tak jsem zas o něco víc ráda za svýho kluka, kterej pro mě udělá co jen chci.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
kolem půlnoci mi píše ex, jestli neberu piko... opáčim co ty a pak už stojíme u mě před barákem na cigáru, já se směju tomu jak je nachcanej, ale zároveň jsem nervózní že po půl roce vidim člověka, s kterym to dopadlo prostě na píču a já se furt cejtila tak nějak ukřivděná a nebyla si jistá, jestli na to celý vlastně nechci radši zapomenout. jenže jsem nezapomněla a když nad tim zpětně přemejšlim, nějaký moje druhý já to všechno vodkejvalo jen za vidinou zadostiučinění nebo tak něco, protože si to jinak nedokážu vysvětlit. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
nejdřív to bylo v pohodě, srandičky a kecy jako jak se máš a co děláš, jsem novej člověk a dělám jen dobrý věci a pak se dobrý věci najednou nedějou. </div>
<div>
sedíme na chodbě baráku po druhý ráno, jen přítmí a my dva, cejtim ruku na koleni a pak na stehně a pak se nahejbáš, asi by to mělo skončit drsnym sexem ale já uhýbám a nechávám si dát pusu na tvář, dávám ti pryč ruku z mý nohy, ale stejně se jí dožaduješ, chytám tě za ruku a poslouchám jak chceš bejt se mnou, jak to nechápu a já tam jen sedim a prostě nevim jestli si děláš prdel, provádíš sociální průzkum nebo to jednou myslíš vážně a jsem z toho tak mimo, že vstávám, tahám tě na nohy a nutim tě ať se jdeš domů vyspat, ale to prej nejde, prej chceš bejt se mnou, prej hned ráno odejdeš a já zas nevim jak to brát, tak jen opakuju ať se jedeš vyspat, ty mi bereš hlavu do dlaní, prej jsem hrozně krásná a najednou jsem u zdi, dělej, jeď se domů vyspat, začínám bejt nervózní z toho všeho a pak už to začíná bejt jen bizár, říkáš, že si chceš vyhonit péro, sházim pryč a jen vidim jak je venku, tahám tě ven, světlo a všechno je zas úplně jiný, prej v pohodě, zavírám za tebou dveře a do teď nechápu, co se vlastně stalo.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
o den později čtu vod tý tvý něco o zlomenym srdíčku a pak mi píše prostý promiň, jste se voba spletli vo půl roku ne... ale asi všechno dobrý, já jen dosáhla svýho zadostiučení že nic není dokonalý, že šlo třeba pokaždý o mně a i když to mohl bejt jen blbej vtip tak já obstála a teď tvoje nová holka může brečet dva roky stejně jako já, protože já mám teď na vrch a nejlepší na tom je, že už jsem asi vážně v pohodě, žádnej loutkař už neexistuje, protože tohle se mohlo stát pár měsíců předtim a já bych se asi zachovala jinak a teď bych na tom byla stejně jako dřív<br />
<br />
<br />
<i>3. února</i><br />
článek mi leží v konceptech už nějakej ten pátek a já ani nevim, nevim co k tomu teď zpětně říct... asi tejden jsem měla pocit že bych mohla trochu stalkovat, ale po pár dnech mě to omrzelo stejně jako předtim a na chvíli jsem se pobavila nad tim, že sis mě zablokoval. a dál asi nic, jen mi zase lezeš do hlavy trochu víc než předtim, ale to celý se asi srovná.<br />
<br />
poslední dny jsem furt hrozně namotivovaná něco dělat (just do it), ale vůbec nějak nevim co nebo jak a vlastně proč, takže jsem narvala pár kousků oblečení do skříně, zveřejnila nějaký básničky a hrozně odhodlaná něco napsat zjistila, že vlastně zas nevim co. furt se mi střídaj pocity spokojenosti s pochybností a nějak se s tim neumim poprat... v pátek jsme vedli s kamarádem hrozně hlubokou a dospělou debatu o tom, že už vůbec neděláme takový sračky jako dřív, že nás to sere ale zároveň nás hrozně sere že nás to sere, tak jsme si teda řekli že půjdem pít a v pět ráno odcházeli z druhýho pajzlu, ale vlastně jsem za celej večer měla tak čtyři rumy s colou a pivo, který mi už měsíce nechutná. někdy v prostředku ledna jsme si řekli, že bychom mohli něco pápnout a po krátký procházce a dvou kulatejch jsme stejně seděli na posteli a řešili sračky, tak vážně už nevim čim to je, že jsem furt vlastně asi znuděná, i přestože jsem si říkala že si momentálně žiju v takovym spokojenym stereotypu. nevim nevim nevim, usínám v pět ráno, ale stejně dělám hovno, protože nejsem schopná nic, můj život se skládá vlastně jen z mýho kluka, práce a pár kamarádu s kterýma občas někam zajdem, ale ve finále mě vlastně nebaví ani to, nebo spíš nenaplňuje. chtěla bych dělat velký věci, vést takový ty nekonečný debaty o životě a smrti a jinejch píčovinách a ne bejt každej víkend nasraná že zas spíme do tří odpoledne a pak si deme sednout někam na kafe jen aby se neřeklo. nejhorší na tom je, že když to beru tak nějak jednotlivě tak mě to nesere, ty kafíčka, válendo a fotbálky ve tři ráno jsou v tu chvíli dobrý, ale jako celek mi to prostě vadí a nebaví mě to.<br />
<br />
tak se za měsíc třeba ozvu s tim, jak jsem změnila svět<br />
<br /></div>
xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-4931851033553268622016-12-29T21:51:00.001+01:002016-12-29T21:51:55.655+01:00<div>přestala jsem psát blog a přestala jsem psát deník. taky jsem asi přestala být tolik smutná a tolik se stresovat, i když si nejsem jistá jestli to není jen momentální pocit. poslouchám coco rosie a čtu jedenáct minut a tohle celý ve mně vyvolává takový zvláštní pocity, ne špatný, ale ani ne úplně dobrý. </div><div>chvíli jsem přemýšlela, že odkryju víc než jen svoje pocity, myšlenky a cítění, ale sabe samotnou v tý pravý podstatě, jméno, věk a vzhled, ale vlastně nechci. vlastně nechci, aby se vědělo kdo jsem, protože blog je něco, co píšu už tolik let a pořád se mě to nějakým způsobem drží, pořád jsem tady pro ty stejný lidi a asi to má svoje kouzlo, který nechci zahazovat. vlastně jsem i pár lidí skrze blog poznala a teď se nebavím ani s jedním z nich, ty řádky co píšou jako by se změnily, jako by přestaly být skutečný. do jaký míry to může bejt přetvářka a do jaký vážně píšeme to, co jsme?</div><div><br></div><div>kdybyste mě potkali na ulici, asi bych se vám nelíbila. změnila jsem se a začala jsem svým způsobem být povrchní, začala jsem se o sebe starat, mít ze sebe radost a tím i snad působit arogantně... ani nevím, co vlastně chci napsat, protože mám teď potřebu sdělit toho tolik.</div><div><br></div><div>vždycky jsem se hrozně vyžívala v takovym chvilkovym štěstí, jako dát si půlnoční cigáro, sednout si na vyhlídku a teď když přemýšlím nad tím jestli šťastná jsem, tak možná asi vlastně jo. štastná nějakym určitym stereotypem, prací, klukem ke kterýmu si každej večer můžu lehnout a ani jeden z nás nemá důvod být paranoidní, šťastná že můžu roztáhnout nohy a nebo taky ne, že můžu poslouchat že mě má někdo rád, chodit na pivo a bejt nějakým určitým způsobem fakt sama sebou, nebo tak něco</div><div><br></div><div>po čtvrtý ráno mi volal ex, já to ráno zjistila a přemejšlela jsem, jestli jsem ráda že jsem spala nebo vlastně ne, protože do tohohle mýho šťastnýho stereotypu se vždycky připlete právě on a já jsem pak smutná nebo nasraná úplně zbytečně, ale stejně by mě zajímalo co by se stalo kdybych ten telefon zvedla, jestli by to bylo jen opilý vyznání, nadávky a nebo blbej vtip, jestli bych konečně mohla říct naser si nebi zas přemejšlet nad tim, jaký to mohlo bejt. ale ve finále, ve finále jsem fakt ráda kde jsem a s kym jsem, i když mi kvůli tomu ze života zmizelo dost lidí, ale prostě pro mě nejsou dost dobrý, když se za ten půlrok neozval ani jeden z nich.</div><div>což mě přivádí k tomu, že už několik měsíců posledního z nich tahám ven, ale pořád se mi dostává záporný odpovědi, tak jsem se nasrala, protože mě přestalo bavit s ledovat že s NIMA někde je a nakonec to všechno skončilo slzama, po dlouhý době jsem se cítila fakt špatně</div><div><br></div><div>takže je to všechno se všim, z těch lidí mi nezbylo nic než příspěvky na sociálních sítích o tom jak se mají rádi, zatimco přede mnou se ještě všichni pomlouvali, házeli na sebe špínu a chovali se jak zvířata. pod naší fotkou s ex krátce po rozchodu přistál komentář, že spolu jsme byli hezčí a o x měsíců později mi spolužačka ukazuje fotku ex s tou jeho současnou, kde stejná osoba píše něco ve smyslu, že jsou nejhezčí pár... tak jen přemejšlim, jak ty lidi můžou takhle přemejšlet, když já mám problém oblíbit si věc, kterou jsem dřív nemusela nebo se usmát na člověka, kterej pro mě neexistoval</div><div><br></div><div>taky jsem hodně přemýšlela nad sexem a nad tím, jestli jsem vždy byla taková, protože já měla pocit že jo, jen s mým ex to bylo všelijaký až tragický a ve finále jsem nebyla schopná ničeho a teď si zas nedovedu představit, že by to snad někdy bylo jinak a nakonec jsem došla k tomu, že mi asi nezbejvá nic jinýho když se nejsem schopná dostat kam bych chtěla, když se nejsem schopná dostat nahoru, na vrchol, jak pak můžu mít tolik ráda sex, když vlastně ani neznám ten pocit zadostiučení, vlastně to ani nejsem schopná napsat, že mám problém a nevim co s nim.</div><div><br></div><div>jsem unavená, unavená přemýšlením nad vším možným a ani už nevím co psát, protože tohle je asi tak všechno, co mě napadlo a dál už prostě nic, protože se chci vrátit do svýho štastnýho stereotypu, večer si lehnout vedle svýho kluka a neřešit ani to, že prostě nemůžu</div>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-30333384305420878132016-10-19T00:26:00.001+02:002016-10-19T00:26:55.274+02:00progress<div>asi je na čase teda konečne něco napsat, fakt jsem chtěla už hodněkrát, ale prostě nebyla schopná se k tomu dokopat... začala jsem si zase psát deník, ale je to takový divný, neumim už psát tou záznamovou formou ve smyslu kde jsem byla a co jsem dělala, takže se spíš jen furt dokola opakujou moje myšlenky, sem tam nasraný kecy o bejvalym a něco o současnym, ale více méně to vždycky končí tim jak jsem jako novej člověk, na všechno seru, jdu si za čim chci a pak se to stočí k tomu, kdo vlastně teda kurva jsem a na to si nejsem pořád schopná odpovědět, i když mám teda nějakou představu</div><div><br></div><div>ale o tom asi psát nechci, spíš jsem chtěla shrnout co se tak nějak událo během toho co jsem nepsala a ve finále to je hovno, i když jsem si teda uvědomila pár věcí a vážně jsem o něco lepší, ale o tom zas raději jindy... </div><div><br></div><div>žiju, a žiju si vlastně docela spokojeně až na chvilkový výpadky kdy si řikám že tohle vlastně nechci, jako by to bylo celý špatně, až na chvilkový výpadky kdy si řikám že i přesto jak špatný to mohlo bejt tak MY, my jsme byli kurva dokonalý, až na chvilkový výpadky kdy pořád nechápu jak se to vlastně mohlo stát a tak když už si vzpomenu, věřim radši tomu co potřebuju</div><div><br></div><div>úspěšně jsem taky zvládla dokončit ročník i se všema enkama a musim uznat že to byla docela komedie, s tim co se teď děje u nás na škole fakt nechci mít nic společnýho, ale jako student se tomu vyhnout nemůžu, takže se jen občas hodně nevěřícně zasměju tomu, jak moc zkurvený to je, ha ha</div><div><br></div><div>a tim to asi zase koční, protože nemám úplně chuť zas psát že vidim nějakej osobní progress, protože to bych rovnou mohla psát o sluníčku, meditaci, čakrách a třetím oku (píčo)</div><div>ale na druhou stranu si svýho osobního progressu fakt cenim i přesto že může bejt neviditelnej, já sama se tim totiž posouvám pořád blíž k tomu pomyslnýmu, nechutně obřímu a růžovýmu neonovýmu nápisu JÁ</div><div><br></div><div><br></div>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-67416873813334551562016-08-21T13:26:00.001+02:002016-08-21T13:50:37.279+02:00<br />
vlastně jsme asi dokonalý, jsme to co jsem si vždycky určitym způsobem představovala, to, co jsem vždycky určitym způsobem chtěla a tak se teda chovám jako největší pokrytec ze všech... pokaždý když na ulici potkáváme pár tak konstatujem že se stejně rozejdou a pokaždý když se maj potřebu objímat a líbat smějem se, i když jsme ještě horší, vlasně nejhorší a tak hledáme vhodný místo kde si to rozdat tentokrát, kde se můžem chovat jako ty největší pokrytci<br />
<br />
je skvělý projednou trávit čas s někym kdo se nebojí, kdo je schopnej chodit kam si zamaneš a udělat (ti) co si vymyslíš, obědy, večere, procházky, kafíčka, chodí za mnou do práce a za těch pár měsícu se mu toho povedlo víc než tobě za dva roky, asi bych měla bejt nejštastnějsí, měla bych se milt nejlíp a já se tak mám, ale ne přesně tak jak bych chtěla, nějak se to ve mně všechno totiž pere, chvíli se mám nejlíp a v druhou je mi do breku, sama sobě hledám záminky proč ne tenhle kluk, proč už nikdy žádnej chudáček i když tohle je úplně jiný, i když tohle je vlastně dokonalý, takže zatimco píšu tyhle řádky nechávám se objímat a přemejšlim jak je možný cos to z mě udělal, kdy jsem se stala takovou pokřivenou osobností a nevim jestli to jsou snad komplexy z odmítnutí (zas a znovu), ale mám potřebu od sebe furt odhánět lidi, nechci nikoho a přitom všechny, vždyť i moji kamarádi radši pijou s tebou a mňe se ani nezeptali jak se mám. a mám se dobře, mám se asi nejlíp jak bych vlastně mohla, protože si konečne připadám jakože mě má někdo rád<br />
<br />
chvílema mam takový záchvaty vzteku, křivdy a nenávisti a občas to končí slzama na hajzlu, ale furt vim že jsem v právu, já jsem ta dobrá, ta nejlepší a nejradši bych vyházela ven všechny screenshoty, všechny věci cos udělal a řekl špatně, protože toho bylo víc než si myslíš, víc než bys dokázal připustit, kolikrát sis nasral do huby a pak mě posral se záminkou že to děláš pro mě, pro dobro všech ostatních, pro to, že je to správný a všechny ty věci kolem, jenže tak to nefunguje a já nevěřim že sám můžeš věřit tomu co tvrdíš když to už ani nedává smysl... vstávej, notak vstávej, vzbuď se a až se vzbudíš, tak jdi do prdele.<br />
<br />
všemožně se snažim neřešit to, nestalkuju, nesleduju, nemluvim, nepíšu, trávim veškerej čas s člověkem s kterym mi je dobře, šukám i pětkrát za den, kouřim, moc nepiju, snažim se pravidelně jíst, pořád pracuju, hodně čtu a snažim se učit a přitom mi nedošlo, že jsem o tom ještě s nikym pořádně nemluvila, že jsem se z toho ještě pořádne nevypsala a tak jen sem tam trousim nejapný poznámky a neurčitý vysvětlení a teď jen čekám kdy se dostanu do bodu, kdy mi to začne bejt úplně jedno a věřim tomu že jsem na dobrý cestě, když jsem první dva tejdny nedokázala jíst a zhubla přes sedm kilo, teď se mám dobře a to mi stačí<br />
<br />
<br />xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-77196406864139939092016-07-21T23:46:00.001+02:002016-07-21T23:46:03.430+02:00do jakejch zkurvenejch paranoi se to dokážu dostat, to už neni možný<br />
<br />
a tak se válim po zemi, válim se ve svejch vlastních sračkách a nemůžu se dostat ven, zatimco kolem mě jsou lidi který se jenom dívaj, dívaj se, některý se smějou a ty odvážnější si ještě kopnou a udělaj všechno pro to, abych se nikdy nedostala ven<br />
<br />
funguje to?<br />
<br />
tak mě šukej tak moc jak mě nenávidíš a nebo radši tak, jak já chci nenávidět teve a vlastně váš všechny, zasekla jsem sena místě ze kterýho nemůžu ven a přísahám že jsem už rok v depresi, nebo spíš jen nějakym naprosto zkurvenym maniodepresivnim období, nevim kdo jsem, zapomněla jsem to a nikdo kolem už asi taky netuší jáká jsem kdy mohla bejt a už vůbec ne jaká jsem teď, protože prostě asi nejsem<br />
<br />
a furt škrtám lidi, furt je nechávám odcházet, přeju si aby odešli a jsem za to ráda, aspoň prvních pět vteřin než mi dojde že jsou chvíle kdy potřebuju bejt sebestředná, kdytu pozornost fakt potřebuju a vyhledávám jí, jenže všichni kolem mějsou přesně takový sračky, jako já nechci, jak vlastně jsem<br />
<br />
ego v nebi ale stejně narážím na podlahu, tak mi řekni kdo kurva jsem já a kdo jsi kurva tyxxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-65500303376079721782016-07-07T00:49:00.001+02:002016-07-07T14:23:24.430+02:00mám pocit že je to den vo de dne horší,nevim co se stalo, co se pokazilo nebo proč mi najednou tak přeplo; ale tentokrát blbě, že zas přemejšlim nad věcma nad kterýma přemejšlet nechci, nechci přemejšlet nad tebou ani nad ní, nechci přemejšlet nad tim čim to je, že celej tenhle zkurvenej blog je vlastně vo tobě, vo tom jak tě nenávidim, miluju, nemůžu vystát a vysát a vůbec, jdi do prdele jestli si tohleto ještě čteš, ztrať se, protože já na to už nemám, nemám na to denně poslouchat tolik řečí o tobě, denně si číst tolik píčovin, denně vidět fotky, protože mi to lidi posílaj, zajímaj se a ptaj se a pod další roztomilou fotku s tvojí novou holkou (a mojí starou kamarádkou) se objevujou komentáře že mě lidi chtěj zpátky, že jsem chudák a že jsem lepší, ptaj se proč už to nejsem já<br />
<br />
a já na to znám odpověď moc dobře, protože já jsem lepší a řeknu to, napíšu a dokážu ještě desetkrát, stokrát, tisíckrát, protože stojim o to aby si to lidi mysleli, aby to přesně takhle bylo, protože pro mě opravdu už nemá cenu zabírat se ničím a nikým, nemá cenu nic z toho všeho a tak radši napíšu deset nasranejch článků o tom, že jsem ukřivděná, zhrzená a ubrečená a pak budu zas dva měsíce v pohodě, protože je to lepší než cokoli, lepší než to řešit s lidma který to nezajíma a nebo to s nima řešit nechci, vlastně to nechci řešit s nikym jinym než s virtuální realitou, s lidma co mě čtou nevim kolik let a jsou ke mně blíž než kdokoli, já už nic řešit nebudu, řešit věci je vlastně špatně<br />
<br />
mám dva blogy a uvědomila jsem si, že je vlastně relativně těžký je držet naživu a hlavně rozlišovat co kam můžu napsat, resp. co bych na veřejnej blog napsat neměla, protože mě znaj lidi a já si určitym způsobem potřebuju držet nějakej ksicht a předevšim soukromí, už dávno totiž nejsem člověk, kterej má potřebu všem všechno vykecat, jsou prostě věci který musí zůstat jen u mě, ani ne kvůli názoru ostatních, ale kvůli sobě samotný, kvůli tomu, že už nedopustim aby mě někdo posral a vedením si veřejnýho blogu, na kterej píšu spoustu věcí tomu vlastně opět zase zabraňuju, lidi maj pak pocit že do všeho viděj a mě baví to pozorovat<br />
<br />
....<br />
<br />
jak je možný, že si takovej malej ublíženej kluk, že jsem druhá holka kterou svlíkáš, ale přesně víš co číct, co udělat a kam šáhnout, jak je možný že tak skvěle šukáš že se začnu chlubit i kamarádkám, jak je možný že seš určitym způsobem všechno co chci, ale já si stejně každej den řikám že to nechci i když to asi neni pravda, jenže furt nejsem schopná posoudit, jestli bych to takhle opravdu chtěla i v jiný situaci, v situaci, kdy bys nebyl určitá náhrada<br />
<br />
chceš mě.<br />
<br />
<br />xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-72752094226720033252016-06-21T11:35:00.004+02:002016-06-21T11:38:12.814+02:00to jsem se zas chytila do zábavný pasti, asi jsem se ocitla někde kde jsem opravdu nechtěla, ale na druhou stranu mi to dělá natolik dobře, že to teda nechám bejt a pak budeme brečet oba<br />
<br />
ublížim ti a to hrozně jednoduchym a předvídatelnym způsobem, já se po těch dvou letech totiž do vztahu neženu, i když je mi příjemný že se o mě někdo stará, zajímá, chytne mě za ruku a strčí hlavu mezi nohy, ale tim to teda pro mě asi končí, kámoši, ne?<br />
<br />
já jsem si totiž uvědomila, že všichni kluci se kterýma jsem kdy byla v nějakym vztahu byli takový maličkatý chudinky, chudáčci co se málem polámali když foukal vítr, z devadesáti procent uzavřený do sebe a já se svym komplexem všechno zjistim jsem vždycky přišla, začala se zajímat, rejpat a tahat z nich všechny ty nitky jejich osobnosti, ale každej to takhle asi nemá, každý mu to dobře nedělá a mně vlastně taky ne, protože já jsem taky chudinka a taky se lámu pokaždý když fouká vítr a vedle sebe chci mít někoho, kdo bude schopnej říct mi co se děje, kam pujdem, co budem dělat a nebude se bát lidí, protože já už nemůžu bejt s někym kdo se za každou cenu snaží izolovat od všeho neznámýho, protože já chci v noci i přes den chodit městem a s každym pražákem si potykat<br />
<br />
you said you goin' hard, but nobody feels the same<br />
<br />
jak se řiká že čas všechno spraví, tak je to podle mě jedna z nejpravdivějších věcí, ale v tomhletom mym případě to nějak neplatí, po prvních dvou tejdnech kdy jsem nejedla, nebyla schopná nic a zhubla málem deset kilo jsem se nějak probrala, přepla a řekla si že to jako teda nemá cenu a až do teď jsem byla v pohodě, spokojená, ale zas je to nějaký blbý, nebrečim ale chce se mi, zdá se mi o vás dvou a několikrát do tejdne potkávám lidi co se na tebe ptaj, co si mě s tebou spojujou, furt dokola, dokola, dokola a dokola a já se bojim chodit na místa kde je možný že potkám kohokoli z vás, je mi z toho zas nějak zle a jsem paranoidní, objevuješ se na různejch sociálních sítích i když já jsem tě pro svůj dobrej pocit smazala, ale stejně tam skáčou věci který číst nechci, nechci aby mě to zajímalo a proto se nezajímám, tak vo co ti zas kurva jde, že na sebe pokaždý upozorníš, že mi posíláš screenshoty a ve dvě ráno lajkuješ věci který jsou vo tobě, nevtírej se, protože mně je pak zle.<br />
<br />
já jsem tady ta ukřivděná, uražená a podvedená<br />
<br />
<br />xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-83922280738052831732016-05-30T08:40:00.001+02:002016-05-30T08:40:11.301+02:0023<div>vtipný jak se během pár týdnů, během pár dní změnilo tolik věcí; a ve finále vlastně nic</div><div><br></div><div>ptaj se co se děje, jak se mám a já nevim, nebaví mě nalhávat si že je všechno ok, ale mám se vlastně líp než jsem čekala, než jsem vůbec doufala, možná je to tvojí přítomností, tim, že jsi hodnej a to tak hezky upřímně, tak nějak v tom asi nevidim žádnej chtíč, ani blbá pusa a jen letmý doteky a mně je to jedno kdybys byl teď asi kdokoli, jen je hezký vědet že tě má teda rád</div><div><br></div><div>tenhle blog byl a vlastně pořád je celej o tobě, ale já nemám na výběr, když se kolem tebe točí poslední dva roky mýho života, naučila jsem se respektovat hrozně moc píčovin, držet hubu, dokázala jsem se izolovat od lidí, přemýšlet trochu jinak a to všechno kvůli tobě (dva roky kvůli tobě, drogy kvůli tobě), ale teď je to pryč a skončilo to tak, jak jsem nikdy nechtěla, skončilo to tím, čeho jsem se nejvíc bála</div><div><br></div><div>vždycky jsem měla strach že přijde jiná, že přijdr lepší a tolikrát mi ze sebe bylo zle, že jsem debilní, na hovno, ošklivá, že neumim ani šukat když o to nestojíš a tolikrát jsem brečela a litovala se, nenáviděla, jen pro to abych pak byla nějakým způsobem šťastná</div><div><br></div><div>trápí mě to, sere mě to, jasně že jo, nejde ze dne na den zapomenout a vysrat se na to, hlavně když se dva roky snažim abys fungoval, aby ses bavil a ty ses to naučil a odkopl mě, takže moji kamarádi jsou teď vlastně tvoji kamarádi a já nemám zájem se kamarádit když to dopadlo takhle...</div><div><br></div><div>rozhodla jsem se všechno smazat a zničit, co oči nevidí to srdce nebolí hahha a už nikdy si nechci přečíst nic ve smyslu že ty se máš nejlíp a pro ní uděláš cokoli, zatimco já doma chytám hysteráky a přemýšlím co dělám špatně</div><div><br></div><div>a co teda dělám špatně? nic.</div><div>seru na to, protože to teda ve finále vážně nemá cenu, protože já se snažila a jestli tobě to nestačilo, tak já tim vyhrála sama nad sebou, dokážu bejt skvělá sama pro sebe a ne pro nikoho jinýho, máma měla pravdu, vždycky mal pravdu</div><div><br></div><div>jen je pro mě hrozně těžký přiznat si že už to teda nejsme my, každej se ptá kde tě mám a když řikám že už nic, odpovídaj že to bude dobrý, že k sobě přece patříme a já se usmívám</div><div><br></div><div>mám tendenci pouštět si všechny ty smutný songy a říkat si že jo, to je přesně voni, přesně takhle se mám, takhle se to stalo, takhle se cejtim, ale... prostě je tady to ale a já se rozhodla že se budu mít krásně a tak se tak prostě kurva mám, protože vidim kolik lidí mě má ráda pro mě samotnou, kolik lidí je pro ochotný dělat píčoviny a plazit se mi u nohou, takže ego znovu up a do popisku fotky si přísťe napišu něco jako "proč mít kolem sebe lidi kteří ti za to nestojí, ty si ta princezna" </div><div><br></div><div>řekni to...</div><div><br></div>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-35676587307175849742016-05-14T17:47:00.001+02:002016-05-14T17:47:43.455+02:00<div>koho se mám ptát když to nechci řesit s lidma co známe oba, komu to mam říct když oni to asi ví ale já ne, na koho se mám kurva obrátit když ty nereaguješ, proč jsem zůstala sama když mám kolem sebe lidi a proč musim držet hubu, když jsem najednou někdo, proč brečim když jsem silná osobnost</div><div><br></div><div>a já si nechci číst píčoviny, ale proč na mě vyskočí konverzace a než ji stihnu zavřít stihnu si přečíst že "ona si neuvědomuje že mě nemiluje," tak proč spolu prožijem krásnej první máj jak ze zasranýho americkýho filmu a pak čtu že píšeš že miluješ, ale já to nejsem, asi sis spletl okýnko chatu a možná jsem jenom paranoidní a nechápu kontext, ale já si nic otvírar nebudu, nebudu si tajně číst konverzace, ale proč nic nevim</div><div><br></div><div>proč se vždycky dozvim nějakou sračku která se mě možná netýká, ale já mám pocit že jo, jenom si hezký chvíle nechci kazit řešením sraček, ale já jsem v kurve v kurvě kurvě, zapomněla jsem jak mluvit a lidi mi skáčou do řeči, ignorujou mě a já jsem zapomněla jak si dupnout, já nemám sílu snažit se na sebe upozorňovat aby mě někdo kurva vnímal, nenávidim to a tak nejsem schopná nic než brečet, nechci vám kazit ty vaše pozitivně naladěný mozky a život, ale já se nemaln dobře, něco mě trápí a chci vyslechnout, jen neumim najít správnou příležitost, pokaždý si najdu důvod proč to nechat na přístě, proč teď nemá cenu říct, co mi je</div><div><br></div><div>vždycky jsem psala a stačilo mi to k tomu abych pak zas byla v pořádku, ale teď potřebuju i čtenáře, teď potřebuju abys to byl ty a abys mě vnímal, já jsem tady kurva taky</div><div><br></div><div>vždycky jsem uměla otevřít pusu, vlastně ji spíš neuměla zavřít kdykoli šlo o něco co mě sralo nebo mrzelo, ale teď to prostě nejde, teď jsem někdo jinej, někdo kdo je furt v klidu, ale ted klid prostě nefunguje tak jak by měl a všechno se ve mně hromadí a bublá to ven, teče te ven slznýma žlázama, občas se to vydrápe ven po hlasivkách a padaj ze mě sprosthý a hnusný písmenka</div><div><br></div><div>slova jsou toxický, vo to asi jde, možná se bojim zeptat protože kdo ví co uslyšim</div>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-21580544268149440562016-04-07T22:10:00.001+02:002016-04-07T22:10:15.630+02:00<div>paradoxní, že když je všechno nějakym způsobem v pohodě a třeba se mi i daří, tím víc věcí mě sere a to v podstatě úplně zbytečně a bezdůvodně</div><div><br></div><div>pracuju, mám peníze a je to super, usmívám se, chodim brzo spát, začíná bejt teplo, ale z druhý strany se na mě valí nepodstatný sračky který mě podkopávaj, ale tak nechutně zoufalym způsobem, že sama nejsem schopná pochopit proč to tak je</div><div><br></div><div>já jsem kurva někdo, jsem osobnost, mám všechno co jsem chtěla, ale vidim, že je to jakoby špatně, že nefunguju úplně tak jak bych chtěla a všechny ty popisky co si píšou holky k fotkám (to lidi mě naučili být silná, never give up, prošla jsem si peklem a teď přežiju každej oheň) se tak jako vtipně vznášej kolem mě, každej jsme se probrodily tou svojí kupou sraček a ve finále je asi jedno jestli byla menší nebo větší</div><div><br></div><div> já jen vidim že jsem byla v bodě kdy jsem dokázala všechno a teď zas nesmyslně padám dolů, zas mě vytáčej píčoviny, nekoušu si nehty ale jsem nervóznější než kdy dřív, roztěkaná, zbrklá, cholerická a když je toho moc, prostě se naseru a mám v píči, ale blbym způsobem, vidim že je to špatně</div><div><br></div><div>že nedokážu zvládat stres a hádky, že se chovám jak kunda jen pro to abych se obrnila, abych nemusela řešit nic kolem, žádný lidi a pomluvy abych byla v pohodě, jenže se to přehouplo do takovýho stádia, že se chovám jinak než bych chtěla, jinak než jaká jsem</div><div><br></div><div>nejsem schopná vyrovnat se s tim, že pokud chci držet hubu abych předešla předešlym (haha) problémům, tak nemůžu čekat že se někdo najednou bude vyptávat a zajímat, že nemůžu bejt středem pozornosti když najednou nejsem schopná promluvit a hrozně mi to vadí, protože jsem zvyklá že se bavim, že mě lidi poslouchaj, jenže když už chci něco říct pět lidí mi skočí pětkrát do řeči a úplnem odignorujou že jsem taky chtěla přispět svym skromnym názorem, protože já mám kurva co říct a chci a potřebuju toho říct hodně</div><div><br></div><div>dlouho se mi nedostalo takový pozornosti jakou bych teď vyžadovala, vysvětluje se mi to hrozně blbě, protože já na sebe nepotřebuju upozorňovat, jen mam pocit, že mě lidi kolem mě přestali úplně vnímat</div><div><br></div><div>zapomněla jsem jak mluvit</div>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-10886434818683090332016-03-26T15:57:00.001+01:002016-03-26T15:57:00.556+01:00<i>středa</i><br><div><br><div><div>a je to přesně tak jak čekám, píšeš ať přijedu na cígo, oponuju ať se stavíš ty, stačíme se pohádat, jdeme na víno a máma kroutí hlavou</div><div><br></div><div>pálim jedno cígo za druhym ("počítaš mi to?"), pod stolem si kopeme do nohou a takový ty otázky jako jak se máš, co kluci a co jinak jsme vyčerpali hned na začátku, ale asi jsem spokojená a pak se ptáš, jestli v pátek párty</div><div><br></div><div>skleničky cinkaj a už ve dveřích mi hrabeš mezi nohy, nechci přemejšlet, šukáme jednou a pak je to chvíli divný, cigáro na hajzlu a zas mi strkáš péro do pusy, srandičky s bejvalou, leháme si a já se musim ovládat, žádný doteky na víc když to neni jako předtim, když to má jinej koncept, čínská polívka a zas šukáme, schovávám se do peřin, protože něco mi řiká že tohle celý je špatně a chvíli se mi chce brečet, ale asi vlastně nemám proč</div><div><br></div><div> a rána jsou asi stejný jako pokaždý, nedokážu to srovnat, jsem na cestě na čtení a jsem nervózní jak předtim, jak dva roky zpátky, hrozně mě bolí břicho, asi bych měla začít jíst</div><div><br></div><div>budeme dobrý, žejo?</div><div><br></div><div>...</div><div><br></div><div><i>čtvrtek</i></div><div><br></div><div><div>chtěla jsem psát o tom jak jsem smutná a jak mě nechal kluk, o tom jak je život na hovno a hlavně o tom, jak mi nikdo nerozumí, že se necejtim dobře, ale nějak jsem se přes to dostala a radši budu ticho, radši nebudu nadávat na to jak jsou lidi zlý a hnusný, radši budu stejná jako všichni a pak brečet že mě můj kluk nemá rád, že mi to vyčítá a dál psát o tom jak je láska pomíjivá a jak je celý tohle špatně, jak je špatně i všechno kolem, že rodiče nikdy nevěděli co a jak a že všechny kecy o tom jak tě milujiu jsou taky mimo, o tom že je to přelud a že vlastně nikdo neví nic</div><div><br></div><div>protože my jsme ti nejlepší a hlavně já, hlavně já jsem přece skvělá, dobrá a nejlepší a i přesto že můžu bejt kritizovaná mám kolem sebe lidi, který tomu věří, lidi který to baví, lidi který mě milujou a co na tom že se z mojí cílový skupiny staly malý děti, ne o moc mladší než já, ale stejně jim je všem třináct a já na tom aspoň vydělala prachy</div><div><br></div><div>a co na tom že si šlapu na jazyk, že špatně mluvim, tak je to snad osud ne, můj ex taky neumí mluvit, tak se můžem oba chytit za ruku a jít dopíči, skočit z mostu a říct že na tohle všechno serem, protože psát deníček přestalo bejt cílem mojí tvorby, psát o tom že je to vlastně celý na hovno, o tom že mi tas dochází víno, že zdražujou cigára a že je mi smutno, furt dokola, dokola, dokola</div></div><div><br></div><div><br></div><div><br></div></div></div>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8331037534099721480.post-76925614311418126872016-03-20T02:19:00.001+01:002016-03-20T02:22:37.558+01:00<div>zas se všechno dokázalo ubrat úplně jinym směrem, směrem kterej je pro mě celej špatně, přijdu si podvedená, celý tohle je hrozně nespravedlivý, chce se mi plakat </div><div><br></div><div>(a tak pláču)</div><div><br></div><div>byla jsem v bodě, kdy mi přišlo že jsme překonali takovou kupu sraček, že všechno ostatní zvládnem, že to bude dobrý a naplánovala jsem si to krásně, ale ty jsi přišel a celý to zahodil, vzal a rozdupal týden na to co mi odkejveš že mě miluješ, tejden na to, co bys byl rád kdybych byla kdekoli, jen tak</div><div><br></div><div>jsem naštvaná, ukřivděná a chvílema trochu hysterická, takhle to nechci, nechci a nedokážu si to připustit a nejvíc mě vytáčí to, že vidim řešení který by mohlo fungovat a ty ho nechceš přijmout</div><div><br></div><div>pamatuju si jak jsme někde seděli a já se rozplývala nad nějakym půlrokem a ty ses jen usmál a řekl, že rok zvládnem jak nic... a taky že jo, jen to mohly bejt roky dva a láska až za hrob, ale tys to celý zničil</div><div><br></div><div>a fakt mě nebaví tyhle sračky kolem toho, v kapse moudra kterym zrovna věřim, protože stačí tak málo aby to fungovalo, tady kurva žádná třetí možnost neni, jsme schopný to zvládnot</div><div><br></div><div>(you were supposed to love me)</div><div><br></div><div>a nebo se oba budem tvářit jakoby nic, já probrečim všechny noci jako předtim a budu si nalhávat že jsem v pohodě tak dlouho, dokud tomu sama neuvěrim, dokud se nenaseru a nepůjdu si někam zašukat jen abych měla pocit že jsem dávno za (za tim co bylo), pak se třeba začneme vídat a zas mít debilní otázky jakože "co holky?" a jakože "chci abys byla štastná," ale potom si stejně poslechnu jaká jsem kurva a že si za to můžu sama stejně jako za všechno, zas zas zas</div><div><br></div><div>fakt mě mrzí že tohle musíš číst, ale já už kurva nevim</div><div><br></div><div>promiň.</div>xxxhttp://www.blogger.com/profile/06945725199296442457noreply@blogger.com5